SLP 05 (2013)

Další problém navazuje na otázku „domácí“ klasifikace příslušných deliktů. Jak bylo výše řečeno při obecném vymezení engelovských kritérií, pokud určitý právní řád smluv ní strany Úmluvy označí určitý delikt za trestní, ESLP tuto kategorizaci zpravidla přejí má. V takovém případě vyžaduje, aby od počátku ve věci rozhodoval soud ve smyslu čl. 6 Úmluvy, jak vyplývá např. z rozsudku Findlay proti Spojenému království . 52 Znamená to, že pokud by před ESLP přišel případ ze státu, který příslušné protisoutěžní jednání kriminalizuje, ESLP by zřejmě tuto klasifikaci převzal. Lze si jen obtížně představit, že by potom skutkově obdobné případy z jiných jurisdikcí hodnotil odlišně. Důležité je také zdůraznit, že se tento problém netýká jen soutěžního práva, ale i dalších oblastí, kde jsou sankce prvotně ukládány správními orgány. V českém kon textu mohou být obdobně vysoké pokuty ukládány např. podle energetického zákona, kde lze za vybrané správní delikty uložit pokuty až do výše 10% obratu společnosti za uplynulé účetní období. 53 Podle zákona o cenách mohou u být u některých deliktů pokuty až do výše 5-násobku neoprávněného majetkového prospěchu. 54 Otázka trest ního charakteru těchto deliktů, jejich související stigmatizace a závažnost však není prakticky nijak blíže řešena. Pokud ESLP používá a soudy EU implicitně akceptují určitá kritéria odlišující „tvr dé jádro“ trestního práva od jiných trestních deliktů a spojují s tímto rozlišením závaž né důsledky, je nejistota ohledně adekvátnosti takových kritérií i zpochybněním jejich důsledků. Podle mého názoru ukazuje právě oblast soutěžního práva, že použití kritéria stig matu a tradičnosti v trestním právu, resp. jejich posuzování, může být problematické. Jestliže je přijmeme, pak minimálně určitá část soutěžních deliktů a řízení o nich by měla spadat do „tvrdého jádra“ trestního práva. To by však znamenalo, že v řadě člen ských států EU i na úrovni EU samotné používaný systém správního trestání těchto deliktů odporuje právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy a že by rozho dujícím orgánem měl být od počátku soud a nikoli správní orgán. Vzhledem k tomu, že rozsudek Menarini není rozsudkem velkého senátu, je dost možné, že budoucnost může přinést v judikatuře ESLP ohledně soutěžního práva posun. 55 Jak by se k tomu institucionálně postavila EU, by bylo neznámou. Je však samozřejmě otázkou, prozatím nevyřešenou, k čemu by v tomto ohledu vedlo případné přijetí nějakých „objektivních“ kritérií ze strany ESLP při vymezování 52 Rozsudek ze dne 25. 2. 1997, č. 220107/93, odst. 79. 53 Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), v platném znění. 54 Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění. 55 Tak by tomu mohlo být zejména v případě tzv. tvrdých horizontálních kartelů, a to zejména pokud by se týkaly veřejných zakázek (viz zmiňovaný bid rigging ), jelikož tyto delikty jsou v mnoha jurisdikcích považovány za trestné činy a trend k jejich kriminalizaci narůstá. Obecně k různým typům deliktů v oblasti hospodářské soutěže v českém kontextu viz Munková, J., Kindl, J., Svoboda, P., Soutěžní právo , 2. vyd., C.H. Beck 2012.

58