SLP 05 (2013)

soudní moci. 4 Je zapotřebí poznamenat, že seznam legitimních cílů dle tohoto článku je největší v celé Úmluvě. Navíc ustanovení prvního odstavce článku 10 Úmluvy při pouští stanovení dalších takových cílů 5 nad rámec výše uvedeného taxativního výčtu, zejména v případě udělování licencí k rozhlasovému, televiznímu a filmovému vysílá ní. Jako příklad lze uvést ochranu nestrannosti hromadných sdělovacích prostředků ve věcech veřejného zájmu a tím i ochranu demokratických procesů ve věci Animal Defenders International proti Spojenému království . 6 Dalšími příklady mohou být při spívaní k objektivitě informací, 7 zachování kvality a vyváženosti vysílaného programu 8 nebo zachování různorodosti národních médií. 9 Ohraničit svobodu projevu lze také na základě imanentních omezení, plynoucích z kolize práv, zakotvených v Úmluvě. Kolize práva na svobodu projevu dle čl. 10 Úmluvy s jiným právem zde stanoveným, je jedním z nejčastějších důvodů pro omeze ní práv nad rámec výslovného zmocnění. Tento typ imanentního omezení sám o sobě nevyvolává pochybnosti, protože kolize práv jsou v podstatě nevyhnutelné. 10 Spor se vede spíše o to, zda dát přednost právu na svobodu projevu nebo jinému právu a v ja kých případech. Například, ve věci Worm proti Rakousku 11 kolidovaly záruky práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy) s právem novináře sdělit informaci o soud ním řízení, týkajícím se pána Androsche (čl. 10 Úmluvy). Velmi často se v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „Soud“) potkáme se střetem článků 10 a 8 Úmluvy, tudíž práva na rozšiřování informací a myšlenek s právem na osobní čest a rodinný život. 12 Článek 17 Úmluvy (zákaz zneužití práva) stanoví, že nic v textu této mezinárodní smlouvy nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo osobě právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na popření kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví. Toto pravidlo se vztahuje také na svobodu projevu dle čl. 10 Úmluvy a aplikace tohoto druhu omezení je nejvíce komplikované v praxi. Vzhledem k tomuto bude cílem této 4 HARRIS, D. J., O’BOYLE, M., BATES, E. P., BUCKLEY, C.M. Law of the European Convention on Human Rights . – 2nd ed., Oxford; New York: Oxford University Press, 2009, s. 474. 5 KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech . Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 1039. 6 Animal Defenders International proti Spojenému království [VS], rozsudek ze dne 22. 4. 2013, č. 48876/08, odst. 11. 7 Demuth proti Švýcarsku , rozsudek ze dne 5. 11. 2002, č. 38743/97, odst. 45. 8 Tele 1 Privatfernsehgesellschaft mbH proti Rakousku , rozsudek ze dne 21. 9. 2000, č. 32240/96, odst. 25. 9 United Christian Broadcasters Ltd proti Spojenému království , rozhodnutí ze dne 7. 11. 2000, č. 44802/98. 10 KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M . Evropská úmluva o lidských právech . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 139. 11 Worm proti Rakousku , rozsudek ze dne 29. 8. 1997, č. 22714/93, odst. 35. 12 Von Hannover proti Německu , rozsudek ze dne 24. 6. 2004, č. 59320/00, odst. 58; Hachette Filipacchi Associés proti Francii , rozsudek ze dne 14. 6. 2007, č. 71111/01, odst. 36; Wirtschafts-Trend Zeitschriften Verlagsgesellschaft m.b.H. proti Rakousku (no. 3), rozsudek ze dne 13. 12. 2005, č. 66298/01 a č. 15653/02, odst. 36.

80