SLP 05 (2013)

Maďarská vláda namítala, že v souladu s ustálenou judikaturou Komise, kterou ná sledně potvrdil i samotný Soud, svoboda projevu nesvědčí těm stěžovatelům, kteří toto právo využívají k šíření textů, jež jsou v rozporu se samotným duchem Úmluvy a základními hodnotami demokracie. Největší paralelu vláda shledávala s případem W. P. a další proti Polsku , 35 ve které Soud poznamenal, že „obecným účelem článku 17 je zabránit skupinám vyznávajícím totalitní ideologie, aby zneužívaly zásady zakotvené v Úmluvě ve svůj vlastní prospěch“. V duchu nálezu maďarského ústavního soudu pak vláda zopakovala, že se všemi totalitními ideologiemi má být nakládáno stejným způ sobem a že projevy jejich zastánců nepožívají ochrany článku 10 Úmluvy. Soud se však s hodnocením vlády neztotožnil s tím, že situace zde byla odlišná. V projednávané kau ze ze spisu nevyplývalo, že by stěžovatel vyjadřoval pohrdání oběťmi totalitních režimů ani nebyl členem politické strany s totalitními ambicemi. Stěžovatel byl v předmětné době funkcionářem povolené levicové politické strany a rudou hvězdu měl na sobě na povoleném shromáždění. Na základě těchto skutečností Soud konstatoval, že vysta vení rudé hvězdy nebylo míněno jako ospravedlnění či propagace totalitního útlaku, které by sloužilo „totalitním skupinám“; jednalo se pouze o symbol povoleného levi cového politického hnutí. Projednávanou stížnost tudíž Soud odmítl charakterizovat jako zneužití práva ve smyslu článku 17 Úmluvy. V další kauze proti Maďarsku vláda neargumentovala článkem 17 Úmluvy, ale na ten to článek odkázal sám Soud ve své argumentaci. Soud zde konstatoval porušení člán ku 10 vzhledem k pokutě uložené stěžovateli za demonstrování vlajky s kontroverz ními historickými konotacemi. Fakta případu lze krátce nastínit takto. V roce 2007 Maďarská socialistická strana (MSZP) uspořádala demonstraci v Budapešti na protest proti rasismu a nenávisti. Současně se členové pravicové politické strany shromáždi li v přilehlé oblasti, aby vyjádřili svůj nesouhlas. Stěžovatel stal na náměstí s vlajkou s Árpádovými pruhy, která by mohla být považována jak za historický symbol, tak i za symbol bývalého režimu. Policie vyzvala stěžovatele k tomu, aby buď schoval vlaj ku, nebo odešel. Stěžovatel to odmítl s tím, že vlajka je dle jeho názoru historickým symbolem, a že žádný zákon ji nezakázal, načež byl vzat do vazby. Později mu byla uložena pokuta ve výši přibližně 200 EUR. Soud při rozhodování podotkl, že chová ní stěžovatele nepředstavovalo nebezpečí pro společnost a že on nikdy nevyjadřoval pohrdání oběťmi totalitního režimu jako takového, proto nejsou důvody pro použití článku 17 Úmluvy (zneužití práv) na tento případ. Porušení článku 17 namítala také belgická vláda ve věci Féret proti Belgii . 36 Stěžovatel, předseda politické strany Národní fronta a člen belgické poslanecké sněmovny, v rámci své volební kampaně distribuoval letáky a plakáty v kritické formě odsuzující chování cizinců, žijících v Belgii. Tvrdil, že přistěhovalci ze zemí mimo Evropskou unii mají kriminální sklony a chtějí pouze využívat výhody belgického sociálního systému, čímž vyvolával pocity nedůvěry, odmítnutí nebo dokonce nenávisti vůči cizincům, za což 35 W. P. a další proti Polsku , rozhodnutí ze dne 2. 9. 2004, č. 42264/98. 36 Féret proti Belgii , rozsudek ze dne 16. 7. 2009, č. 15615/07.

86