SLP 06 (2014)

ÚVOD: OD ZÁKAZU DISKRIMINACE K OCHRANĚ KOLEKTIVNÍCH PRÁV

Pavel Šturma Je poměrně známou skutečností, že mezinárodní ochrana lidských práv prošla za- jímavým vývojem od prehistorie (od 19. století do období Společnosti národů), přes počáteční zakotvení lidských práv v Chartě OSN (1945) a dalších instrumentech mezinárodního práva na univerzální a regionální úrovni, až po potvrzení, rozšíření a diferenciaci lidských práv po skončení „studené války“ (po roce 1990). Z jiného pohledu by však tento vývoj mohl být také označen jako cesta od ochrany kolektivních práv v systému založeném po 1. světové válce, přes příklon k individuálním právům doplněným o zákaz diskriminace (po 2. světové válce), až po současnou syntézu, která kombinuje převládající koncepci individuálních práv s určitým návratem k ochraně kolektivních práv. Jedním z příkladů kolektivních práv jsou práva národnostních menšin. Ochrana národnostních menšin má svou prehistorii po 1. světové válce v rámci Versailleského systému mírových smluv, který potvrdil značné územní změny, v důsledku kterých se však na území většiny nových států významná část obyvatelstva dostala do posta- vení národnostní menšiny. Zacházení s jednotlivci (podřízenými fyzickými a práv- nickými osobami) bylo do té doby považováno za součást domaine réservé každého státu. Zásadní průlom do tohoto chápání nepřinesly ani mírové či speciální smlouvy uzavřené vítěznými mocnostmi s nově vzniklými státy na ochranu práv menšin. A to i přesto, že v rámci Společnosti národů vznikl systém ke kontrole těchto závazků, který umožňoval dokonce přijímat od minorit petice upozorňující na porušování jejich práv a že Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti mohl ke sporným právním otázkám vydávat posudky ( avis consultatifs ). 1 Systém ochrany menšin v době Společnosti národů ukládal závazky na základě mí- rových smluv pouze novým státům, zatímco velmoci se jim vyhnuly. Systém se nestal univerzálním, zůstal selektivním a od 30. let byl systematicky zneužíván zejména ex- panzionistickou politikou Německa. To vše přispělo k tomu, že s krachem Společnosti národů zanikl i systém ochrany menšin v Evropě. Po 2. světové válce se důraz přenesl na ochranu práv jednotlivce a na univerzalitu lidských práv. Na tomto základě je posta- ven systém ochrany lidských práv vytvořený v rámci OSN i Rady Evropy. I v té době bylo uzavřeno několik bilaterálních smluv o ochraně národnostních menšin, zejm.

1 Avis consultatif du 6.4.1935, Ecoles minoritaires en Albanie, CPJI, Série A/B, No 64; Avis consultatif du 15. 5. 1931, Accès aux écoles minoritaires allemandes en Haute-Silésie, CPJI, Série A/B, No 40; Avis consultatif du 31. 7. 1930, Question des “communautés” gréco-bulgares, CPJI, Série B, No 17.

5