SLP 06 (2014)

subjektivity domorodých národů. Prozatímním vrcholem této cesty se v roce 2007 stala Deklarace OSN o právech domorodých národů ( UN Declaration on the Rights of Indigenous Peoples , UNDRIP, dále též jen „Deklarace práv domorodých národů“), 41 přijatá Valným shromážděním OSN. Domorodé národy tak na mezinárodní úrovni postupně získaly postavení zvláštních subjektů, jimž jsou přiznána specifická práva chránící jejich kulturu a tradiční způsob života. Práva přiznaná domorodým národům jsou kolektivní povahy, jejich nositelem je dané lidské společenství jako celek. Kolektivní práva domorodého národa samozřejmě nevylučují existenci individuálních práv jeho příslušníků, jedná se však o dvě odliš- né kategorie práv, jejichž nositeli jsou odlišné subjekty. Vztah těchto dvou kategorií nemusí být nutně harmonický: individuální právo příslušníka a právo společenství se mohou v konkrétním případě vzájemně posilovat (např. individuální právo přísluš- níka na ochranu soukromého a rodinného života a právo domorodého národa nebýt nuceně přesídlen z tradičně obývaných území), nebo si naopak konkurovat (např. in- dividuální právo příslušníka nebýt podrobován krutému zacházení či trestu a právo domorodého národa uplatňovat své obyčeje, jež kruté zacházení či tresty zahrnují 42 ). V oblasti ochrany životního prostředí domorodých národů, na niž se tento příspěvek zaměřuje, je vztah individuálních práv příslušníků a kolektivních práv společenství zpravidla synergický, byť si samozřejmě lze představit i jejich kolizi (např. individuální právo příslušníka vlastnit majetek a nakládat s ním, jehož výkon by byl rozporu s oby- čejovými pravidly společenství). ͸. Environmentálně relevantní práva domorodých národů a jejich příslušníků V předchozí části příspěvku byla pozornost věnována osvětlení pojmu domorodé národy a podstatě jejich práv. Je třeba zopakovat, že k obecnému uznání právní subjek- tivity domorodých národů došlo na mezinárodní úrovni teprve v nedávné době a jejich práva nelze dosud považovat za stabilizovaná. Pro ochranu tradičního území a zdrojů domorodých národů jsou tak na mezinárodní úrovni využívány dvě další argumentační linie, a to argumentace kulturními právy příslušníků menšin a argumentace vlastnic- kým právem, jemuž je v případě domorodých národů přiznávána kolektivní povaha. ͸.ͷ Specifická kolektivní práva domorodých národů V teoretické rovině poskytují nejsilnější argumenty pro ochranu životního prostředí domorodých národů práva kolektivní povahy vyplývající jednak z práva na sebeur- 41 Deklarace je přílohou tohoto čísla Studií z lidských práv. 42 Součástí obyčejů řady domorodých národů jsou jak různé rituály zahrnující fyzické strádání či bolest (jedná se zejména o iniciační rituály, jimiž se dle domorodých pravidel chlapci stávají dospělými muži), tak fyzické a ponižující tresty. K problematice (ne)souladu trestů ukládaných dle obyčejových pravidel domorodých národů s lidskoprávními standardy viz např. RUIZ-CHIRIBOGA, Oswaldo R. Indigenous Corporal Punishment in Ecuador and the Prohibition of Torture and Ill Treatment. In: American University International Law Review , roč. 28, č. 4, 2013, s. 975-1016.

77