SLP 06 (2014)

existujících hranic státu. 48 Právě absence shody na obsahu práva na sebeurčení a obava, že se domorodé národy budou jeho prostřednictvím domáhat územní samostatnosti, byly důvodem, pro který řada států dlouhou dobu odmítala přiznat těmto společen- stvím charakter národů a preferovala používání výrazů domorodí obyvatelé , případně populace či kmeny. Právo na sebeurčení není ve prospěch domorodých národů na mezinárodní úrovni výslovně zakotveno v žádném závazném právním textu, 49 byť Úmluva ILO č. 169 as- pekty práva na sebeurčení v jeho vnitřní formě zakotvuje, když stanoví, že domorodé národy mají právo vykonávat kontrolu nad vlastním rozvojem a rozhodovat o jeho prioritách. 50 Otázka, zda domorodým národům toto právo přiznat a pokud ano, pak v jakém rozsahu, patřila proto při vyjednáváních o textu Deklarace práv domorodých národů na půdě OSN k nejsložitějším. Pro zástupce domorodých národů bylo uznání práva na sebeurčení stěžejní, 51 mnoho států je naopak odmítalo. 52 Výsledkem bylo kompromisní řešení: domorodým národům bylo právo na sebeurčení přiznáno, avšak pouze v jeho vnitřní formě, tedy omezené zásadou územní celistvosti. Základní for- mulace vychází z mezinárodních paktů z roku 1966, 53 deklarace však upřesňuje, že domorodé národy mají právo (pouze) na autonomii či vlastní správu svých vnitřních záležitostí, 54 a výkon práva na sebeurčení výslovně omezuje požadavkem, aby žádné ustanovení deklarace nebylo vykládáno jako „povolující či podněcující jakoukoliv akci, která by rozdělila či narušila, zcela či částečně, územní celistvost nebo politickou jednotu suverénních a nezávislých států“. 55 Zakotvením v jednom z prvních článků deklarace byla zároveň potvrzena role práva na sebeurčení jako východiska všech ostatních práv, která jsou domorodým národům jako svébytným lidským společenstvím přiznána. 48 Více k tématu vnějšího a vnitřního sebeurčení a vztahu práva na sebeurčení a zásady teritoriální integrity srov. ibid. , s. 1123 a násl. 49 Kromě mezinárodních paktů z roku 1966 se právo národů na sebeurčení objevuje z lidskoprávních instrumentů již jen v Africké chartě práv člověka a národů. 50 ITPC 1989, čl. 7 odst. 1. 51 Srov. GRAND COUNCIL OF THE CREES et al. Assessing the International Decade. Urgent Need to Renew Mandate and Improve the U.N. Standard-Setting Process of Indigenous Peoples Human Rights . Joint Submission to the Office of the High Commissioner on Human Rights. 2004, s. 76 a násl. Dostupné z: http://www.dialoguebetweennations.com/ddd/OHCHR%20CreeStandard.pdf [cit. 2014-10-01]. 52 KINGSBURY, B., op. cit. supra pozn. 37, s. 551. 53 “Indigenous peoples have the right to self-determination. By virtue of that right they freely determine their political status and freely pursue their economic, social and cultural development.” (UNDRIP, čl. 3). 54 “Indigenous peoples, in exercising their right to self-determination, have the right to autonomy or self- government in matters relating to their internal or local affairs, as well as ways and means for financing their autonomous functions.” ( ibid ., čl. 4). 55 “Nothing in this Declaration may be interpreted as implying for any State, people, group or person any right to engage in any activity or to perform any act contrary to the Charter of the United Nations or construed as authorizing or encouraging any action which would dismember or impair, totally or in part, the territorial integrity or political unity of sovereign and independent States.” ( ibid. , čl. 46 odst. 1).

79