SLP 06 (2014)

tivních práv domorodého etnika Ogoniů, stejně jako řady individuálních práv jeho příslušníků, k nimž mělo dojít v důsledku těžby ropy na území, které tento domoro- dý národ tradičně obývá. Těžbu, prováděnou konsorciem společností Shell Petroleum Development Corporation a Nigerian National Petroleum Company , organizovala ni- gerijská vláda, která ignorovala základní standardy ochrany životního prostředí při podobných aktivitách, v důsledku čehož došlo k masivnímu znečištění vody, půdy a ovzduší se závažnými dopady na zdraví obyvatel a na možnost realizace práv, jež jsou jim jako národům přiznána. Komise ve svém rozhodnutí dala stěžovatelům za pravdu, přičemž individuální práva příslušníků Ogoniů a jejich kolektivní práva jako národa pojala jako vzájemně se prolínající a neoddělitelná. Konstatovala, že právo všech náro- dů na životní prostředí příznivé pro jejich rozvoj odráží skutečnost, že stav životního prostředí ovlivňuje kvalitu života a bezpečnost každého jednotlivce, a odpovídá mu povinnost států přijmout racionální opatření pro předcházení znečišťování a poško- zování životního prostředí a pro zajištění ekologicky udržitelného rozvoje a využívání přírodních zdrojů. 80 Kromě porušení práva na uspokojivé životní prostředí konstato- vala komise i porušení práva Ogoniů svobodně nakládat s vlastními přírodními zdroji, jehož se nigerijská vláda dopustila tím, že umožnila využívání ropných ložisek na jejich území, aniž by je jakkoli zapojila do rozhodovacího procesu, a toto využívání navíc nijak neregulovala, čímž usnadnila zničení „země Ogoniů“ ( Ogoniland ), které mělo devastující dopady na kvalitu jejich života. 81 Byť se Africká komise v případu Ogoni vyhnula přímému označení Ogoniů jako ná- roda a práva národů zakotvená v Africké chartě vyložila především optikou vlivu jejich případných porušení na jednotlivce, mělo její rozhodnutí v této věci stěžejní význam, neboť v něm práva národů byla poprvé výslovně přiznána menšinovému domorodému etniku. Tento svůj postoj komise potvrdila a rozvinula ve svém rozhodnutí ve věci Centrum pro rozvoj práv menšin (Keňa) a Skupina pro práva menšin (jménem Rady pro blaho endoroiského společenství), 82 nazývané též „případ Endorois “ ( Endorois Case ), z roku 2009. Stěžovatelé v tomto případě žádali, aby Africká komise deklarovala, že Keňská republika porušila kolektivní práva domorodého národa Endorois (mimo jiné jeho právo svobodně disponovat vlastními přírodními zdroji), jakož i řadu individuál- ních práv jeho příslušníků (mimo jiné jejich právo podílet se na tradičním způsobu života jako součást kulturních práv). Těchto porušení se měla dopustit jednak tím, že v 70. letech minulého století bez konzultací a adekvátní náhrady vysídlila několik sto- vek endoroiských rodin z jimi tradičně vyžívaných území v okolí jezera Bogoria z dů- vodu zřízení přírodní a honební rezervace, jednak tím, že počátkem nového tisíciletí poskytla soukromé společnosti práva na těžbu rubínů v této oblasti s vědomím rizika významného znečištění vodních zdrojů, jež jsou nezbytné pro tradiční život společen- 80 Ibid. , body 50-54. 81 Ibid. , body 55-58. 82 Centre for Minority Rights Development (Kenya) and Minority Rights Group (on behalf of Endorois Welfare Council) v. Kenya , stížnost č. 276/03, rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2009.

83