SLP 06 (2014)

rody zapojit do veškerého rozhodování, které se jich týká (otázce možného „práva veta“ domorodých národů bude věnován některý z dalších příspěvků do Studií z lidských práv). Kolektivní práva domorodých národů patří v posledních letech mezi přední témata mezinárodní lidskoprávní agendy na globální i regionální úrovni. Doufejme, že tato pozornost nepovede jen k nárůstu počtu stížností k relevantním mezinárodním orgá- nům, ale zejména přispěje k prevenci významných negativních zásahů do jejich život- ního prostředí a tradičního způsobu života. Jen tak bude mít posilování práv „prvních národů“ skutečně smysl a potenciál přispět k zachování jejich dlouhodobé existence. Abstrakt Domorodé národy a jejich práva patří v posledních letech mezi přední témata me- zinárodní lidskoprávní agendy, ochraně prostředí, s nímž je způsob života těchto své- bytných lidských společenství zpravidla úzce propojen, je však v relevantních meziná- rodních dokumentech věnována jen malá pozornost. Příspěvek se proto zabývá mož- nostmi, jež v tomto směru nabízí oblast lidských práv. Po vysvětlení pojmu domorodé národy jsou analyzovány tři argumentační linie využitelné pro ochranu jimi tradičně užívaných území a zdrojů: argument kolektivními právy domorodých národů včetně jejich práva na vnitřní sebeurčení, argument menšinovými kulturními právy přísluš- níků domorodých národů a argument vlastnickým právem. Byť mají tato práva základ v různých mezinárodněprávních instrumentech a ve vztahu k domorodým národům byla rozvinuta na půdě různých mezinárodních orgánů, vzájemně se prolínají a dopl- ňují. Přes zdánlivě silnou ochranu, jež oblast lidských práv tradičnímu způsobu života domorodých obyvatel na jejich tradičním území poskytuje, zůstává však preventivní působení lidskoprávních nástrojů v tomto směru zatím omezené.

Klíčová slova Domorodé národy, životní prostředí, lidská práva

93