SLP 07 (2014)

nebyla by stížnost přijatelná, protože stěžovat se k ESLP mohou pouze žijící osoby. 75 Zemřelí nemají možnost podat stížnost, dokonce ani v zastoupení. 76 Když připustíme, že stěžovatelem je zmíněná právnická osoba, Centrum, měla by tedy prokázat, že je obětí porušení práv EÚLP. Absence locus standi u této nevládní organizace byla první a hlavní námitkou Rumunské vlády, jelikož nebyl prokázán ani status přímé oběti, ani to, že Valentin Câmpeanu poskytl Centru plnou moc. ESLP zhodnotil svoji judikaturu ohledně postavení přímé, nepřímé a „potenciální“ oběti a také otázku zastoupení, a dospěl k závěru, že přímou obětí ve smyslu článku 34 EÚLP byl pouze pan Câmpeanu. Tím tak změnil svou předchozí judikaturu 77 a vytvo- řil precedent možnosti hájení lidských práv zemřelých. Otázkou je, zda se za zemřelou bude považovat také osoba ve vegetativním stavu. U Centra ESLP neshledal ani postavení přímé, ani nepřímé oběti, protože nepro- kázalo ani „těsné pouto“ s přímou obětí, ani svůj „osobní zájem“ ve věci. Velký senát se nezmínil o postavení stěžovatelské organizace jako o „potenciální oběti“, ale rovnou uzavřel, že Centru poskytuje postavení de facto zástupce. 78 Svůj závěr ospravedlnil tím, že pan Câmpeanu byl psychicky nemocnou osobou a zbavit ho přístupu k soudu, by znamenalo zasáhnout do samého jádra jeho práv. Bylo proto zbytečné činit formální překážky a stížnost jménem takové osoby měla být projednána. Na podporu svého roz- hodnutí ESLP také poznamenal, že Centrum zastupovalo Valentina Câmpeanu v říze- ní před vnitrostátními soudy. Důležitou úlohu hrála i skutečnost, že státní orgány byly obviňovány z porušení nejzákladnějšího lidského práva, totiž práva na život. Tento rozsudek formálně prohlašuje, že právnické osoby sice nemají postavení oběti ve sporech, týkajících se práva na život, ale na druhou stranu mohou podat stížnost k ESLP jménem zemřelé osoby. ESLP přitom odkazuje na „výjimečné okolnosti to- hoto případu“ 79 a naznačuje, že by se tato situace neměla opakovat. Nicméně, je to zlom v judikatuře, pokud jde o zastupování před ESLP a nevládní organizace toho v budoucnu určitě využijí. Velmi zajímavým je aspekt zastupování právnickými osobami ve věcech, v nichž je namítáno porušení článku 3 EÚLP. K tomuto se vyjádřili soudci Spielmann, Biancu a Nussberger ve společném částečně nesouhlasném stanovisku. 80 Poznamenali, že po- kud jde o zastupování zemřelých osob ve stížnostech na porušení práva na život, zdá 75 ECtHR, Kaya a Polat v. Turkey, Appl. Nos. 2794/05 and 40345/05, Decision, 21 October 2008. 76 Bringing a case to the European Court of Human Rights : a practical guide on admissibility criteria [2nd ed.] . European Court of Human Rights. Research and Library Division, Strasbourg: European Court of Human Rights ; Nijmegen : Wolf Legal Publishers (WLP), 2011, str. 13. 77 ECtHR, Aizpurua Ortiz and Others v. Spain , Appl. No. 42430/05, Judgment, 2 February 2010, para. 30; ECtHR, Dvořáček and Dvořáčková v. Slovakia , Appl. No. 30754/04, Judgment, 28 July 2009, para. 41; ECtHR, Kaya and Polat Case, op. cit. 78 ECtHR, Centre for Legal Resources on behalf of Valentin Câmpeanu Case, op. cit. para. 113. 79 ECtHR, Centre for Legal Resources on behalf of Valentin Câmpeanu Case, op. cit. para. 112. 80 Odlišné stanovisko soudců Spielmann, Biancu a Nussberger ve věci ECtHR, Centre for Legal Resources on behalf of Valentin Câmpeanu Case, op. cit.

126