SLP 07 (2014)

K otázce kogentní povahy některých norem, nejčastěji zákazu mučení, se ovšem občas vyjádřily i některé další soudy a tribunály. Mezi nejznámější patří rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ve věci Furundzija . 14 Tento tribunál rovněž potvrdil kogentní povahu zákazu genocidy v případech Krstić a Jelisić . 15 Navázal tak na stejné konstatování o kogentním charakteru této normy, které učinil Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu. 16 Stojí za povšimnutí, že – s výjimkou zákazu agrese – je většina pravidel, která byla identifikována jako kogentní, z oblasti lidských práv. Bez rozvoje mezinárodněprávní ochrany lidských práv by zřejmě nedošlo ani ke vzniku a rozšíření kogentních pravidel obecného mezinárodního práva. Pokud existují taková pravidla mezinárodního práva, musí se prosadit také ve vztahu k mezinárodněprávním partikularismům, včetně regi- onálním smlouvám o lidských právech. Je proto vhodné obrátit pozornost k judikatuře Vzhledem k tomu, že většina uznávaných pravidel kogentní povahy pochází z ob- lasti lidských práv, dalo by se očekávat, že tato skutečnost (resp. právní kvalifikace) na- jde svůj odraz především v judikatuře regionálních soudů pro lidská práva. Vzhledem k potřebě sledovat delší vývoj má význam se zde omezit jen na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Inter-amerického soudu pro lidská práva, jejich celková judi- katura je velmi bohatá. V této souvislosti může poněkud překvapit, že Evropský soud pro lidská práva se, navzdory svému progresivnímu a dynamickému výkladu Evropské úmluvy o lidských právech (1950), k označení některých pravidel za jus cogens dostal až poměrně pozdě a v malém počtu případů. Někdy se jedná také jen o poznámky jdoucí nad rámec me- ritorního rozsudku ( obiter dictum ), popř. o individuální stanoviska některých soudců. První výslovné uznání zákazu mučení jako kogentní normy mezinárodního práva učinil Evropský soud až v roce 2001 ve věci Al-Adsani . 17 A to i přesto, že z kogentní povahy zákazu (materiálního práva) nedovodil neaplikovatelnost procesních pravidel týkajících se jurisdikční imunity státu vzhledem k žalobám před soudy jiného státu. ESLP zopakoval toto výslovné potvrzení ve věci Demir a Baykara (2008), kdy uvedl, že Soud ve svém rozsudku Al-Adsani konstatoval, na základě univerzálních dokumen- tů (čl. 5 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 2 a 4 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, ne- 14 Prosecutor v. Furundzija , ICTY, case IT-95-17/1, 10 December 1998, para. 157. 15 Prosecutor v. Jelisić , ICTY, case IT-95-10-T, 14 December 1999, para. 60; Prosecutor v. Krstić , ICTY, case IT-98-33, 2 August 2001, para. 541. 16 Prosecutor v. Kayishema and Ruzindana , ICTR, case ICTR-95-1-T, 21 May 1999, para. 88-89. 17 ECtHR, Al-Adsani v. UK , Appl. No. 35763/97, Judgment, 21 November 2001, para. 60-61. specializovaných orgánů, tedy regionálních soudů pro lidská práva. ͹. Jus cogens v judikatuře regionálních soudů pro lidská práva ͹.ͷ Evropský soud pro lidská práva

17