SLP 07 (2014)

Ve své rozhodovací činnosti podle opčního protokolu z roku 1999 řešil Výbor dvě individuální stížnosti proti Rakousku, které se týkaly domácího násilí, resp. tzv. vraždy ze cti v prostředí turecké přistěhovalecké komunity a údajné liknavosti státních orgánů při ochraně ohrožené manželky. 10 Byť konkrétní hodnocení odpovědnosti rakouských orgánů nepůsobí na všech místech přesvědčivě, podařilo se Výboru vyslat v obou pří- padech důležitý signál proti domácímu násilí, které v obou případech vyústilo v usmr- cení obětí. Jako poslední kodifikační počin lze uvést Úmluvu Rady Evropy o předcházení a boji proti násilí páchanému na ženách a proti domácímu násilí (tzv. Istanbulskou úmlu- vu), 11 která byla přijata v roce 2011. Tato úmluva, obdobně jako předchozí dokumen- ty, rozlišuje mezi násilím proti ženám a domácím násilím. Úmluva Rady Evropy roz- sáhlejším způsobem vymezuje jednotlivé formy sexuálního násilí a obsahuje ve svém čl. 40 také definici sexuálního obtěžování jako nežádoucího chování sexuální povahy, které není omezeno na pracoviště. Domníváme se, že problém přístupu k násilí na ženách, jak vyplývá z uvedených dokumentů, tkví ve spojení různých aspektů pod jednotné pojetí. Pojem „násilí proti ženám“ zahrnuje na jedné straně závažné trestné činy a na straně druhé také těžko definovatelné „nežádoucí chování“. Tato skepse ještě není důvodem pro zpochybnění nutnosti boje proti sexuálnímu obtěžování žen v různých souvislostech a na různých místech. Je však nutné položit si otázku, zda široké pojetí násilí proti ženám nemůže Oproti příliš širokému pojetí OSN a Rady Evropy diferencují akty Evropské unie mezi trestněprávní dimenzí problematiky násilí proti ženám a ostatními formami ne- žádoucího chování nebo obtěžování. EU se přitom dosud nezabývala harmonizací trestných činů souvisejících s násilím na ženách, což znamená, že nepřijala ani jed- notnou definici, ani nestanovila společný rámec pro trestní sazby. Evropský parlament ve svém usnesení z února 2014 12 proto správně konstatoval, že „v různých členských státech nejsou ženy v Unii chráněny proti násilí ze strany mužů stejnou měrou“. Lze ovšem poukázat na rámcové rozhodnutí Rady o postavení obětí v trestním ří- zení, které bylo v rámci bývalého třetího pilíře EU přijato v březnu 2001 (2001/220/ SVV) a jehož cílem je mimo jiné zaručit obětem v trestněprávním systému členských států skutečnou a přiměřenou úlohu. Podle čl. 2 rámcového rozhodnutí má být s oběť- mi, jež jsou zvláště ohrožené, zacházeno zvláštním způsobem, který co nejlépe odpo- 10 Şahide Goekce v. Austria (CEDAW/C/39/D/5/2005) a Yildirim v. Austria (CEDAW/C/39/D/6/2005). 11 Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence. 12 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách [2013/2004(INL)]. nakonec oslabit boj proti tomuto fenoménu. ͹.͸ Přístup k násilí proti ženám v právu EU

192