SLP 07 (2014)

kompetencí se Soud mohou obrátit s žádostí o posudek také orgány OAS uvedené v Kapitole X Charty OAS. Posudková pravomoc je velmi široká a v praxi také využíva- ná. Nezávisí totiž na tom, zda některá ze stran přijala jurisdikci Soudu pro sporné říze- ní. 23 Soud navíc tuto svou pravomoc vykládá široce, o čemž svědčí posudek z r. 1982. Podle něj „posudková pravomoc Soudu může být vykonávána ve vztahu k jakémuko- li ustanovení o ochraně lidských práv zakotvenému v jakékoli mezinárodní smlouvě aplikovatelné v amerických státech, bez ohledu na to, zda je dvoustranná nebo mno- hostranná, jaký je hlavní účel takové smlouvy a zda nečlenské státy interamerického systému mají právo k takové smlouvě přistoupit“. 24 Interamerický soud pro lidská práva ve svých rozsudcích a posudcích významně rozpracoval tématiku jus cogens a uznal za kogentně chráněná mnohá lidská práva ob- sažená v Americké úmluvě. 25 Činí tak způsobem přímým nebo nepřímým, přičemž se neomezuje jen na seznam práv podle čl. 27 odst. 2 Americké úmluvy, která nemohou být suspendována ani v situaci války nebo jiného veřejného ohrožení. 26 Vzhledem k velkému počtu rozhodnutí Interamerického soudu, která odkazují na jus cogens , bude vhodné představit hlavně přímé odkazy na tento institut v dosavad- ní judikatuře. Prvním případem, kde Soud využil pojmu jus cogens , byl rozsudek ve věci Aloeboetoe y otros (1993). Soud se zde zabýval dohodou z 18. století, která upravovala určité praktiky obchodu s otroky, nepovažoval za nutné zkoumat, zda tato dohoda je mezinárodní smlouvou, ale konstatoval, že i kdyby tomu tak bylo, taková smlouva by dnes byla neplatná, protože by byla v rozporu s pravidly jus cogens superveniens . 27 O deset let později Interamerický soud poprvé výslovně uznal kogentní povahu zákazu mučení ve věci Maritza Urrutia (2003). Uvedl, že všechny formy mučení jsou přísně zakázané mezinárodním právem. Tento zákaz je absolutní a nederogovatelný ve smyslu čl. 27 odst. 2 Americké úmluvy, tj. nemůže být suspendován ani za výjimeč- ných okolností, jako je válka nebo boj proti terorismu. Navíc tento zákaz dnes patří do oblasti jus cogens . 28 23 Restrictions to the Death Penalty (Arts. 4.2 and 4.4 of the American Convention on Human Rights), posudek OC-3/83 z 8. 9. 1983. 24 „Other Treaties“ Subject to the Consultative Jurisdiction of the Court , posudek OC-1/82 z 24. 9. 1982, para. 52; text viz BUERGENTHAL, T., NORRIS, R., SHELTON, D.: Protecting Human Rights in the Americas , Kehl, Strasbourg, Arlington: Engel, 1990, s. 450. 25 Srov. MAIA, C., Le jus cogens dans la jurisprudence de la Cour interaméricaine des droits de l’homme. In: Hennebel, L., Tigroudja, H. (eds.), Le particularisme interaméricain des droits de l’homme . Paris: Pedone, 2009, s. 278 an. 26 Čl. 27 odst. 2: „Dále uvedené články nesmějí být zbaveny účinnosti na základě předchozího ustanovení: čl. 3 (právo na právní osobnost), čl. 4 (právo na život), čl. 5 (právo na lidské zacházení), čl. 6 (zákaz otroctví), čl. 9 (zákaz zpětné účinnosti trestních zákonů), čl. 12 (svoboda svědomí a náboženství), čl. 17 (práva rodiny), čl. 18 (právo na jméno), čl. 19 (práva dítěte), čl. 20 (právo na státní příslušnost), čl. 23 (základní státoobčanská práva). Totéž platí o podstatných soudních zárukách na ochranu těchto práv.“ 27 IACHR, Aloeboetoe y otros v. Surinam , 10 September 1993, Series C, No. 15, para. 57. 28 IACHR, Maritza Urrutia v. Guatemala , 27 November 2003, Series C, No. 103, para. 92.

19