SLP 07 (2014)

normy, které znamenají porušení Americké úmluvy, a potvrdil, že vyhlášení takového zákona tvoří samo o sobě porušení. Vnitrostátní soudy pak příslušné amnestijní záko- ny neaplikovaly. Další rozhodnutí se týkaly přezkumu amnestií v Chile ( Almonacid Arellano , 2006), 41 kde šlo o auto-amnestie Pinochetova režimu, Soud rozhodl, že tato amnestie nemůže představovat překážku vyšetřování, souzení a potrestání osob odpovědných za závažná porušení lidských práv, jako mimosoudních poprav. Soud se vyslovil, že povaha chrá- něných práv vyžaduje penalizaci a nepromlčitelnost zločinů proti lidskosti. Tato judi- katura byla znovu potvrzena v případu amnestie v Peru ( La Cantuta , 2006). V tomto rozsudku Soud jasně konstatoval, že výše uvedené amnestijní zákony nemohly mít účin- ky, nemají je v současnosti a nemohou je vyvolávat v budoucnu. 42 Podobně tomu bylo s amnestiemi v Brazílii ( Gomez Lund , 2010) 43 a v Uruguayi ( Gelman , 2011). V posledním případě byl dokonce odsouzen amnestijní zákon, který byl předtím potvrzen v referendu. Ani lidové hlasování mu v očích Interamerického soudu pro lidská práva nedává legitimitu z pohledu mezinárodního práva a ochrany lidských práv. 44 Podle názoru Soudu samotná existence demokratického režimu neza- ručuje per se trvalé dodržování mezinárodního práva. Ochrana lidských práv, zvláště v případech závažných porušování norem mezinárodního práva lidských práv tvoří nepřekročitelné omezení pro pravidlo většinového rozhodování. 45 Ve všech těchto případech se jednalo o závažné zločiny hrubě porušující lidská práva. Právo obětí (či jejich příbuzných) na spravedlnost a pravdu o spáchaných činech převládlo nad formálně legálními amnestiemi. Stejný přístup potvrzuje moderní vývoj mezinárodní- ho trestního práva, pokud jde o zločiny podle mezinárodního práva. Neslučitelnost všeo- becných amnestií pro zločiny podle mezinárodního práva se zde dovozuje jak z obyčejové- ho mezinárodního práva, 46 tak z Římského statutuMezinárodního trestního soudu (1998). ͺ. Závěr a perspektivy V úvodu formulovaná hypotéza, že vznik a prosazení kogentních pravidel probíhá paralelně s rozvojem mezinárodního práva lidských práv na univerzální i regionální úrovni, se potvrdila. Nejenom, že většina dodnes uznaných kogentních norem se týká ochrany základních lidských práv, ale právě v této oblasti se ukazuje největší potenciál pro rozšiřování počtu a materiálního obsahu kogentních norem. 41 IACHR, Almonacid Arellano v. Chili , Merits and reparations, 26 September 2006, Series C, No. 154. 42 IACHR, La Cantuta v. Peru , Merits and reparations, 29 November 2006, Series C, No 162, para. 189. 43 IACHR, Gomez Lund and others v. Brasilia , Preliminary exceptions, merits and reparations, 24 November 2010, Series C, No 219. 44 IACHR, Gelman v. Uruguay , Merits and reparations, 24 February 2011, Series C, No 221, para. 238. 45 Ibid., para. 239. 46 Viz International Law Association, Final Report on the Exercise of Universal Jurisdiction in Respect of Gross Human Rights Offences (2000), s. 15 an.; srov. WERLE, G.: Principles of International Criminal Law , The Hague: T.M.C. Asser Press, 2005, s. 65-66.

22