SLP 07 (2014)

ní mezi státy na výhradu bezpečnosti. Tak Mezinárodní úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1933 ve svém článku 3 umožňovala smluvním stranám navrátit nebo nepřijmout osobu, pokud jsou zde dány důvody národní bezpečnosti nebo veřejné- ho pořádku. 5 Obdobně i čl. 5 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z Německa z roku 1938 obsahoval obdobnou bezpečnostní výhradu. 6 Pro srovnání historicky mladší Ujednání o právním postavení ruských a arménských uprchlíků z roku 1928 ve svém bodu 7 toliko stanovilo, že opatření směřující k navrácení osoby mohou být činěna jen u osob, které vstoupily s úmyslem porušit předpisy daného státu. 7 Posuneme-li se do období po druhé světové válce, konkrétně do období příprav na přijetí v budoucnu nejvýznamnějšího dokumentu v oblasti uprchlíků – Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951, najdeme zde již rozdílné postoje k uplat- ňování výjimky ze zákazu refoulement. Už v roce 1949 byl při Hospodářské a sociální radě OSN jmenován ad hoc vý- bor zástupů pro posouzení přijetí úmluvy, která by upravovala postavení uprchlíků, a případně připravil text takové úmluvy. 8 Během jednotlivých jednání pak vyplynuly odlišné přístupy ze strany států, kdy například pro britského zástupce měla mít národ- ní bezpečnost absolutní přednost před jinými zájmy, doslova: „ National security was a consideration which should take precedence over all others. States should not, of course, in- voke that principle except when circumstances absolutely justified their doing so; but it must be recognized that such circumstances could arise and provision must be made for them. “ Naproti tomu zástupci jiných států s takto vyhraněným přístupem nesouhlasili. 9 Konečný text Úmluvy z roku 1951 pak obsahuje v čl. 33 odst. 2 známou výjimku ze zákazu refoulement, pokud uprchlík může být považován za nebezpečného v zemi, ve které se nachází nebo který poté, co byl usvědčen konečným rozsudkem ze zvláště těžkého trestného činu, představuje nebezpečí pro společnost této země. 10 Pokud by tedy osoba spadala pod některou ze zde uvedených výjimek, pak je její navrácení mož- né, je-li to nezbytné a v souladu s principem proporcionality. 11 5 Convention Relating to the International Status of Refugees , 28. října 1933, League of Nations, Treaty Series Vol. CLIX No. 3663, dostupná z: http://www.refworld.org/docid/3dd8cf374.html. 6 Convention concerning the Status of Refugees Coming From Germany , 10. února 1938, League of Nations Treaty Series, Vol. CXCII, No. 4461, s. 59, dostupná z: http://www.refworld.org/docid/3dd8d12a4.html. 7 Arrangement Relating to the Legal Status of Russian and Armenian Refugees , 30. června 1928, League of Nations Treaty Series, Vol. LXXXIX, No. 2005, dostupná z: http://www.refworld.org/docid/3dd8c- de56.html. 8 Rezoluce Hospodářské a sociální rady OSN ze dne 8. srpna 1949, č. 248 B (IX). 9 UN Ad Hoc Committee on Refugees and Stateless Persons, Ad Hoc Committee on Statelessness and Related Problems, First Session: Summary Record of the Twentieth Meeting Held at Lake Success, New York, onWednesday, 1 February 1950, at 2.30. p.m. , 10. února 1950, E/AC.32/SR.20, dostupné z: http://www. refworld.org/docid/3ae68c1c0.html. 10 Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, vyhl. pod číslem 208/1993 Sb. 11 Srov. například Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Note on Diplomatic Assurances and International Refugee Protection, srpen 2006, s. 5, bod 13 [online]. Dostupné z: http://www.unhcr.org/ refworld/docid/44dc81164.html.

254