SLP 07 (2014)

Tato dvě (první) rozhodnutí byla následována dalšími, 15 ve kterých Soud opírá svou argumentaci o podobně formulačně uchopené termíny zrcadlící určitý vývoj (přístu- pu) v členských státech Rady Evropy. Např.: ve většině členských států Rady Evropy, 16 řešení k dané ochraně není zahrnuto ve většině smluvních stran Úmluvy, 17 evropský kon- sensus, 18 na evropské úrovni, Soud shledává, že otázka právní povahy a statutu embrya a/nebo fetu, není předmětem konsensu, 19 žádný obecně přijatý přístup mezi smluvními státy, 20 stav evropského a mezinárodního konsensu, 21 formující se konsensus mezi smluv- ními stranami Rady Evropy, 22 společný jmenovatel. 23 Jestliže v „prvních“ rozhodnutích Soud hovoří spíše o obecně přijatých standardech či společném přístupu v členských státech Rady Evropy, ve svých pozdějších rozhodnutích používá již pojem (a termín) evropského konsensu, popř. konsensu mezi smluvními státy Rady Evropy. ͹. Pojem a definice evropského konsensu Jak bylo poznamenáno výše, pojem evropského konsensu souvisí úzce s doktrínou evolutivního výkladu. Evropskou úmluvu je třeba, jak poznamenal Soud, chápat jako živoucí instrument. 24 Úmluvu tedy nelze vykládat (pouze) běžnými metodami výkladu, které se používají při interpretaci mezinárodních smluv (čl. 31 a násl. Vídeňské úmluvy o smluvním právu). Jedná se o určité opuštění metody textualizace – výklad výrazů tak, jak je rozuměli smluvní státy v době přijímání textu smlouvy. V tomto ohledu je třeba pojímat výklad Úmluvy nikoliv staticky. Jinými slovy, nelze se čistě odvolávat na záměr tvůrců Úmluvy, kdy obsah jednotlivých pojmů je poznatelný podle obvyklého významu, resp. dovoditelný z přípravných prací (traveaux préparatoires). Aniž bychom chtěli sou- časnou výkladovou techniku příliš připodobňovat k tzv. filozoficko-sociologické škole volného práva, odmítající právní pozitivismus a iusnaturalismus a kladoucí důraz na prá- vo jako na živý (a aktuální) společenský fenomén (law in action), kdy zákonné normy jsou dotvářeny tzv. soudcovským právem, v mnohých ohledech současný přístup ESLP tomu odpovídá. considéré. En réalité, l’existence de ces deux traités dénote en la matière une communauté de vues certaine entre les sociétés modernes. “ 15 Luzius Wildhaber zařazuje mezi tzv. pionýrská rozhodnutí vedle Tyrer a Marckx, také rozhodnutí ve věci Dudgeon. 16 ECtHR, Dudgeon v. UK , Appl. No. 7525/76,para. 60. 17 ECtHR, Vo v. France , Appl. No. 53924/00, para. 82. 18 Ibid. 19 Ibid . para. 84. 20 V argumentaci vlády Spojeného království v rozhodnutí ESLP ve věci Christine Goodwin v. UK , Appl. No. 28957/95, para. 64,.

21 Ibid . § 80. 22 Ibid . § 84. 23 ECtHR, Fretté v. France, Appl. No. 36515/97, Judgment, 26 February 2002. 24 Rozhodnutí ve věci Tyrer.

81