SLP 07 (2014)

národních soudů. 36 Nakolik takový trend však může mít normativní váhu při inter- pretaci ustanovení Úmluvy, zůstává velice sporné. Tyto pochybnosti podobně vyjadřuje také Murray, když odkazuje na některá odlišná stanoviska k rozhodnutím amerického Nejvyššího soudu. 37 Pokud bychom měli správně definovat evropský konsensus, tedy opustit čistou statickou a kvantitativní definici, tak jak jí podává Dzehtsiarou, museli by- chom k této definici přidat také prvky dynamické, kvalitativní a funkční. To by ale zna- menalo, zahrnout do definice evropského konsensu rovněž otázky jeho použití a účelu. Takovou definicí bychom však odpovídali více na otázku samotného účelu evropského konsensu, než na otázku jeho vymezení jako prostředku pro interpretaci Úmluvy. ͺ. Evropský konsensus jako interpretační nástroj? Fenomén evropského konsensu v rozhodovací praxi Evropského soudu pro lid- ská práva neexistuje a také nefunguje samostatně, bez jakékoliv interakce. Je přímo napojen (instrumentálně) na princip evolutivního/ dynamického výkladu Úmluvy a (prakticky z pohledu výroku o porušení Úmluvy) na doktrínu prostoru pro uváže- ní (margin of appreciation). Při intepretaci Úmluvy dává skutkový stav konkrétního případu možnost ESLP zcela „standardizovaný“, ustálený (obvyklý) výklad některého pojmu rozšířit, posunout, změnit, samozřejmě vždy s cílem poskytnout větší ochranu lidských právům. Často tím způsobem, že Soud významové „hranice“ nějakého pojmu rozšíří určitým směrem, a tím pozmění jeho dosavadní chápání. Tato změna význa- mového chápaní je dána změnou společenských podmínek (present-day conditions), které ovlivňují chápaní určitých pojmů a na které Soud ve svých rozhodnutích odka- zuje (počínaje případem Tyrer). Zůstává však velkou otázkou, nakolik by se Soud měl při hledání významu a obsahu pojmů Úmluvy odvolávat na zákonnou úpravu většiny států smluvních stran Rady Úmluvy. Nakolik by vyhledávaný evropský konsensus měl sloužit Soudu jako interpretační nástroj pro výklad těchto pojmů? Samozřejmě ani Soud a ani Úmluva nepoletují v nějakém nereálném, mimostátním vakuu. Úmluvu Soud musí interpretovat a aplikovat na konkrétní případy, kdy stěžovatelé tvrdí její domnělé porušení vycházející z chování státních orgánů. Z pohledu mezinárodního práva Soud při svém rozhodování určuje, zda došlo k porušení mezinárodních závaz- ků států obsažených v Úmluvě. A jestliže cílem judikatorní činnosti Soudu je obecně rovněž posilování ochrany lidských práv v Evropě, Soud musí brát na zřetel i celkovou legislativní „atmosféru“ dané otázky 38 v dalších členských státech Rady Evropy. Chtít po Soudu, aby se pokoušel o nějakou uniformní standardizaci ochrany lidských práv v Evropě, by bylo zcela nesmyslné. Na druhou stranu v mnohých případech ale Soud svým odkazem na evropský konsensus směřuje právě k tomu, aby posunul vnímání

36 USA, Izrael, Austrálie. 37 MURRAY, L. J., op. cit ., s. 51.

38 Např. neustálé zlepšování podmínek při výkonu trestu, tak aby nebyly považovány za nelidské a ponižu- jící, aby ale na druhou stranu trest stále plnil svou expiační, represivní, výchovnou i preventivní funkci. Např. také právo na spravedlivý proces, délka řízení, opravné prostředky atd.

84