SLP 07 (2014)

Rozdíl v závěrech aplikace testu proporcionality ohledně zaměstnaneckých vztahů lze dobře ilustrovat na případu Eweida a další, kde došlo ke spojení řízení čtyř stěžova- telů a řízení bylo natolik zajímavé, že se do něj formou třetích stran zapojila celá řada dalších organizací. Zatímco u první stěžovatelky ESLP shledal, že nebylo proporční omezení její svobody, když jí jako pracovnici aerolinií bylo zakázáno nosit křížek jako náboženský symbol, u druhé totéž omezení proporční bylo, neboť pracovala jako zdra- votní sestra a kříž na řetízku kolem krku mohl způsobit zdravotní riziko pro pacienty. 23 Lze tedy uzavřít, že omezení svobody projevování náboženského vyznání nebo pře- svědčení do velké míry závisí na konkrétních okolnostech panujících v dané zemi ale rovněž na okolnostech konkrétního stěžovatele, včetně toho, o jaký vztah (v němž k omezení náboženského projevu došlo) se jedná. Vzhledem k významu vzdělávacího systému pro společnost a vzhledem k opakova- nému důrazu, který ESLP klade na pluralitu názorů v demokratické společnosti, lze předpokládat, že vzdělávacímu systému, podobně jako zaměstnaneckým vztahům, je poskytována rovněž vysoká míra důležitosti a možnost omezení projevu náboženského vyznání zde bude brána s větším ohledem na specifika dané země a stěžovatele než by tomu mohlo být v jiných vztazích. ͹. Právo na vzdělání Článek 2 Prvního dodatkového protokolu uvádí: Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a fi- lozofickým přesvědčením. Pro diskutovanou problematiku je relevantní pouze první věta. Zvláštností oproti ostatním právům a svobodám v podobných kategoriích je, že neobsahuje omezující ustanovení. Přesto ESLP dovodil, že toto právo není absolutní a fakticky tak jeho ome- zení připustil. Že nemůže být absolutní je logické, jeho efektivní zajištění si totiž žádá zdroje, toto právo přímo „ volá po regulaci státem ... která se může měnit v čase a místě podle potřeb a zdrojů ... taková regulace nikdy nesmí poškodit samotnou podstatu práva na vzdělání či být v rozporu s ostatními právy zahrnutými v Úmluvě .“ 24 Protože právo na vzdělání je právem záležejícím především na finanční situaci státu (a jednotlivce), záleží jeho efektivní výkon ještě na více okolnostech než právo na svo- bodu náboženského vyznání. I tyto aspekty je proto třeba vzít v úvahu při zjišťování, zda bylo právo porušeno či nikoliv.

23 Ibid, par. 89-101. 24 Případ vztahující se k určitým aspektům předpisů na použití jazyků ve výuce v Belgii, stížnosti č. 1474/62, 1677/62, 1691/62, 1769/63, 1994/63 a 2126/64, rozsudek ze dne 23. 7. 1968, par. 5 (The Law/B).

94