SLP 08 (2014)

ní statusy, které jednotliví běženci získávají. Následně se zabývá určením instrumentů právní ochrany. V případě Konga a záměrných útoků na populaci s cílem vyvolat migrační vlny směřující do zón OSN lze o utečencích uvažovat jako o vnitřně přesídlených osobách ( Internally Displaced Persons , dále jen „IDPs“). Jediným dokumentem, který na glo- bální úrovni upravuje jejich status, jsou Řídící principy pro vnitřní přesídlení 17 vy- pracované v rámci OSN v roce 1998, které však nejsou právně závazné, ačkoli byly částečně přejaty z národních legislativ a regionálních smluv, např. Úmluvy africké unie o ochraně a pomoci vnitřně přesídleným osobám v Africe. 18 Při zmíněné Great Lakes Refugee Crisis šlo o uprchlíky, jejichž status je upraven mezinárodním uprchlickým právem. Většina prchajících Hutuů se mohla důvodně obávat, že by jim ze strany postupující tutsijské armády hrozila persekuce 19 z důvodu příslušnosti k určité společenské skupině. Tudíž došlo k naplnění článku 1A Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu týkajícího se právního posta- vení uprchlíků z roku 1967 20 (dále též „Úmluva“). Navíc Organizace africké jednoty (dnes Africká unie) přijala Úmluvu upravující zvláštní stránky uprchlických problémů v Africe 21 (dále jen „Africká úmluva“), která definici uprchlíka rozšiřuje na „ každou osobu, jež je v důsledku vnější agrese, okupace cizí nadvlády nebo událostí vážně naru- šujících veřejný pořádek buď jen v části, nebo v celé zemi jejího původu či státní přísluš- nosti, přinucena, aby vyhledala útočiště mimo zemi svého původu či státní příslušnosti .“ 22 Takovéto osoby tedy mohou požívat ochrany vyplývající ze statusu uprchlíka. Problematická situace nastává v případě, kdy utečenci nenaplňují kritéria článku 1A Úmluvy a přijímající stát nepřijal žádné další mezinárodněprávní smlouvy rozšiřující definici uprchlíka. Tito běženci jsou „pouhými“ válečnými migranty. Sem bychom moh- li zařadit většinu těch, kteří utíkají před současným konfliktem v Sýrii. Samotné ne- bezpečí, že na ně dopadnou kolaterální škody, k udělení statusu uprchlíka nestačí. Tyto osoby proto obvykle podléhají nespecifické právní ochraně na bázi lidských práv, že- nevského nebo vnitrostátního práva. Průvodce ochranou uprchlíků Meziparlamentní unie uvádí: „ Těm, kteří utíkají před ozbrojeným konfliktem, není vždy přiznán status uprchlíků v přijímajících státech, které neužívají širší definici uprchlíka z Africké úmluvy 17 Řídící principy pro vnitřní přesídlení z roku 1999. 18 ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. 2. doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012, s. 130. 19 Srov.: „ There is no universally accepted definition of ‚persecution‘, and various attempts to formulate such a definition have met with little success. “ PHELAN, M., GILLESPIE, J. Immigration Law Handbook. 3. vydání. New York: Oxford University Press, 2003, s. 930. 20 Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1967. 21 Úmluva Organizace africké jednoty upravující zvláštní stránky uprchlických problémů v Africe z roku 1969. 22 ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví, op. cit., s. 43.

111