SLP 08 (2014)

teroristického činu. Tyto rezoluce však nic nemění na tom, že upřít status uprchlíka lze pouze z důvodů vymezených v Úmluvě. 49 Precedenty a mezinárodněprávní odpovědnost státu Z hlediska odpovědnosti státu zbývá dodat, že pokud by stát vědomě podporoval využití uprchlických táborů jako vojenských základen a aktivně poskytoval bojovní- kům výcvik k boji na území jiného státu, půjde o porušení obyčejové povinnosti nein- tervenovat v záležitostech cizího státu. 50 Stejně tak tolerování určitého typu protipráv- ního chování na vlastním území zakládá mezinárodní odpovědnost státu a povinnost tento stav odstranit. 51 ͸.͸ Problémy vynucení: Jak zajistit dodržování práva? Z předchozí kapitoly vyplývá, že existují mezinárodněprávní instituty na ochranu běženců před zneužitím bojovými jednotkami, ačkoli jsou dílčí a někdy pokrývají pou- ze jednu z kategorií, zatímco ostatní jsou odkázáni na ochranu ve vnitrostátním právu přijímajícího státu. Tam, kde běženci získávají mezinárodněprávní ochranu, je jedno- značnou povinností přijímacího státu tuto ochranu zajistit. V ryze praktické rovině to může obnášet, že přijímací stát je povinen oddělit mig- ranty „v dobré víře“ od migrantů, kteří by neměli požívat ochrany, prověřit všechny osoby, které na jeho území vstupují, odzbrojit a demobilizovat případné bojovníky a umístit je do jiných táborů než civilisty a zcela demilitarizovat uprchlické tábory. V případě potřeby by stát měl uprchlické tábory přesunout dále od hranice. V každém případě by tábory samotné i jejich okolí měly být prostorem, kde vládne právo a pořá- dek, čehož lze dosáhnout i použitím bezpečnostních sil. 52 Nicméně z příkladů lze vyčíst, že stát takovéhoto jednání nemusí být schopen, či k tomu nemusí být ochoten. V případě neochoty, která by ohrožovala mezinárodní mír a bezpečnost, může samozřejmě zakročit Rada bezpečnosti OSN. V případě, že stát není schopen zasáhnout, měl by požádat o mezinárodní pomoc. Nejproblematičtější může být situace, kdy vůle (zhrouceného) státu zcela chybí a ten tak není ani schopen ani ochoten jednat, zároveň nemusí jít o uprchlíky, ale o pouhé válečné migranty. V ta- kovém případě si lze efektivní zajištění ochrany jen těžko představit. 53 V praxi tak vli- vem souhry nepříznivých podmínek bohužel může dojít k tomu, že budou utečencům 49 Blíže také srov. GOODWIN-GILL, G. S., McADAM, J. The Refugee in International Law. 3. vydání. New York: Oxford University Press. 2007, s. 194. 50 Srov. Rozsudek Mezinárodního soudního dvora (MSD), případ Nikaragua v USA (Case concerning military and paramilitary activities in and against Nicaragua), rozsudek z 27. června 1986. 51 Srov. Rozsudek Mezinárodního soudního dvora (MSD), případ USA v Írán (Case concerning United States diplomatic and consular staff in Tehran), rozsudek z 24. května 1980. 52 JACOBSEN, K., op. cit. s. 3. Autor doslova používá termín bona fide refugee . 53 Zde ovšem narážíme na celkovou problematiku tzv. „failed states“, o které je pojednáno jinde.

117