SLP 08 (2014)

ÚVODNÍ SLOVO

Eliška Flídrová, Věra Honusková, Linda Janků 1 Váleční migranti či environmentální utečenci. Skupiny osob, jejichž status není sou- časným mezinárodním právem nikterak upraven. Dnes jsou to migranti. Mohou ale být, s ohledem na to, že potřebují ochranu, zítra uprchlíky? Mohou být v budoucnu podřazeni pod definici uprchlíka, anebo je možné, že se v mezinárodním právu for- muje nějaká smluvní odpověď reflektující potřebu úpravy jejich postavení, či se o ní alespoň debatuje? Jak můžeme tyto skupiny osob, námi nazvané jako „nepravé“ uprch- líky, definovat, a jakým způsobem k nim současné mezinárodní právo přistupuje? Jaké právní postavení (případně ochranu) jim současné mezinárodní právo nabízí? Hledání odpovědí na tyto a další související otázky je cílem této publikace. Na hledání odpovědí se v ní podílejí autoři působící v mnoha oblastech práva, někteří pocházejí z akademické sféry, jiní jsou soudci, další pracují ve státní správě či v neziskovém sektoru. Právě tato rozmanitost umožňuje nahlédnout zkoumanou problematiku tak důkladně, jak jí náleží. Kniha je rozdělena do pěti částí. V první části (I.) se Věra Honusková zabývá problé- mem existence osob, které potřebují ochranu, ale nenaplňují definici uprchlíka, a vyme- zuje samotný termín „nepravý uprchlík“ a jeho význam. Přibližuje také, jaké možnosti ochrany dává nepravým uprchlíkům současné mezinárodní a evropské právo. Její stať téma ukotvuje a dává základy pro další zkoumání v kapitolách, které následují. Další dvě části publikace (II. a III.) jsou obsáhlejší a přímo se věnují jednotlivým skupinám migrantů, které by bylo možné pod pojem „nepraví“ uprchlíci zahrnout. Tito „nepraví“ uprchlíci jsou v nich rozděleni do dvou skupin, a sice na environmen- tální uprchlíky (druhá část), a válečné uprchlíky (třetí část). Úvodem druhé části je představena typologie environmentálních migrantů a rela- tivně nově zkoumaný fenomén environmentální migrace obecně, jež vymezuje stať Roberta Stojanova, Ilana Kelmana a Barbory Duží. V následujícím příspěvku si Karolina Žákovská klade otázku, které z environmentálních migrantů lze považovat za „nepravé uprchlíky“, a zamýšlí se nad jejich postavením a ochranou v mezinárodním právu. Ve svých úvahách de lege ferenda přitom dochází k závěru, že univerzální kvaziuprch- lická úprava nemusí být v tomto případě tím nejvhodnějším řešením. Užším tématem, prací Komise OSN pro mezinárodní právo v oblasti ochrany osob v případě kata- strof, se zabývá Pavel Šturma, který čtenářům přibližuje návrh článků této komise ukazující možný směr mezinárodněprávní úpravy tohoto problému. Na otázku, jaké jsou současné možnosti řešení právních následků spojených s tzv. potápějícími se státy a zánikem státu jako důvodu pro nucenou migraci, odpovídá Milan Lipovský. Na něj navazuje Barbora Matějková, která se podrobněji věnuje migraci z potápějících se ost- rovů a popisuje rozhodnutí novozélandského soudu v případu žadatele o azyl z ost- 1 Děkuji Mgr. Elišce Flídrové a Mgr. et Mgr. Lindě Janků (asistentka na Katedře mezinárodního a evrop- ského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity) za jejich komentáře k předběžné verzi této statě.

5