SLP 08 (2014)

se států) definicí uprchlíka z Úmluvy o právním postavení uprchlíků. To by umožňo- valo rozšíření aplikace diplomatické ochrany i právě na osoby utíkající z potápějících se států. Bylo by však potřeba najít dostatečně širokou definici, která by rovněž byla dostatečně široce aplikována tak, aby environmentální migranty zahrnula. ͺ. Státní nástupnictví Otázky státní sukcese, tedy státního nástupnictví, v současnosti řeší především obyčejo- vé mezinárodní právo a nemnohé mezinárodní smlouvy. Mezi tyto mezinárodní smlou- vy řadíme i Vídeňskou úmluvu o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám 23 a Vídeňskou úmluvu o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, archivům a dluhům. 24 Přičemž druhá ze smluv není dosud v platnosti a s velkou pravděpodobností ani nikdy nebude. Proto je relevantní pouze obyčejové mezinárodní právo a první úmluva. Zmíněná normativita počítá s tím, že dojde-li k zániku státu, nastoupí na jeho místo právní nástupce či právní nástupci. Tedy že dojde k právní sukcesi. Nepočítá však se situací, kdy by zanikající stát žádného právního nástupce neměl. A pokud se potápě- jící státy „potopí“, nebudou mít právního nástupce, neboť i kdyby nějací byli, jejich státnost by byla stejně ohrožena jako státnost předchůdců v důsledku ztráty vlastního území. V případě otázek sukcese (či spíš její neexistence, protože tu formálně o sukcesi bez právního nástupce samozřejmě nejde) do smluv by zřejmě tolik právních problé- mů nevzniklo a ani by tudíž nevadilo, že s touto situací není v psaném právu počítáno. Se zánikem smluvní strany by jednoduše zanikl i právní vztah. Nicméně co se týká majetku a dluhů potápějícího se státu, tam už by problémy vyvstat mohly. Bez práv- ního nástupce by mohlo dojít k tomu, že by majetek nenacházející se na zatápěném území ztratil svého vlastníka, ač by jej bylo možno využít například pro účely zaplacení nákladů na zlepšení postavení obyvatel někdejšího potápějícího se státu. Případně by jej bylo možné využít k zaplacení pořízení nového území. Nicméně nic takového neřeší ani dosud neplatná Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, archivům a dluhům, ani obyčejové mezinárodní právo. Ani nemohou, protože k tako- vé situaci nedochází právě často. Otázka sukcese by za jistých okolností mohla vyřešit výše řešený problém ztráty stát- ního občanství státních příslušníků potápějících se států, neboť ochrana vlastního oby- vatelstva, potažmo příslušníků, je povinností státu. Jako taková by přešla na právního nástupce a státní občanství by nezaniklo. To by však bylo podmíněno přetrváním státu (ať už samotného nebo jeho nástupce). Jeden z mála psaných pramenů práva, které se zabývají sukcesí států a otázkami státního občanství, je Evropská úmluva o státním občanství. 25 Ta řeší nástupnictví a otázky státního občanství ve své části VI. Nicméně

23 Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám z roku 1978. 24 Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, archivům a dluhům z roku 1983 (není v platnosti). 25 Evropská úmluva o státním občanství z roku 1997.

76