SLP 10 (2016)

ce se může lépe zhostit jiné mezinárodně uznávané záchranné koordinační centrum). Kapacita v rámci search and resuce zón v severní Africe (hlavně v Libyi) je v současné době nedostatečná a bude tedy zásadní, aby byly v případech, kdy jsou identifikována plavidla v tísni, ihned zkontaktována evropská záchranná koordinační centra za úče- lem započetí záchranných operací v co nejkratším možném čase. 45 Nařízení také stanoví minimální požadavky pro vyloďování. V případě zajištění na volném moři se vylodění může uskutečnit ve třetí zemi, o níž se předpokládá, že z ní plavidlo vyplulo a v případě, že to není možné, se vylodění uskuteční v hosti- telském členském státě. V případě pátracích a záchranných situací (aniž je dotčena odpovědnost záchranného koordinačního centra) spolupracují hostitelský členský stát a zúčastněné členské státy s odpovědným záchranným koordinačním centrem za úče- lem nalezení bezpečného místa a poté, co odpovědné záchranné koordinační centrum toto bezpečné místo určí, zajistí hostitelský členský stát a zúčastněné členské státy rychlé a účinné vylodění zachráněných osob v tomto bezpečném místě. Za určitých podmínek je také možno povolit vylodění zachráněných osob v hostitelském členském státě. Nařízení také stanoví, že tyto způsoby vyloďování nesmějí mít za následek ulo- žení povinností členským státům, které se neúčastní operace na moři, ledaže výslovně udělily povolení k přijetí opatření na svém teritoriálním moři nebo v přilehlé zóně. Nové nařízení explicitně zmiňuje povinnost respektovat princip non-refoulement , když ve svém čl. 4 odst. 1 stanoví, že: „nikdo nesmí být v rozporu se zásadou nenavracení vyloděn v zemi, nucen do ní vstoupit, být do ní dopraven nebo jinak předán orgánům země, v níž mimo jiné hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení, pronásledování nebo jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu, nebo v níž by jeho život nebo svoboda byly ohroženy z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodu sexuální orientace, příslušnosti k určité společenské vrstvě nebo zastávání určitého politického názoru, nebo v níž hrozí vážné nebezpečí vyhoštění, vystěhování nebo vydání osob do jiné země v rozporu se zásadou nenavracení.“ Hostitelský členský stát je také povinen zohlednit při zvažování možného vylodění ve třetí zemi obecnou situaci v dané třetí zemi (viz čl. 4 odst. 2). Jak je vidno, nařízení přímo definuje, co se rozumí principem nenavracení a obsahuje řadu záruk, jež jsou reakcí na rozhodnutí ESLP ve věci Hirsi Jamma v Itálie a plně jej implementuje. Vzhledem k tomu, že se nařízení aplikuje nejen v rámci aktivit v pobřežním moři a přilehlé zóně, ale i v rámci volného moře, aplikuje se dle nařízení princip non-refoulement také extra- teritoriálně. 46 To je jistě pozitivní vývoj, neboť evropská azylová legislativa se obecně

45 K tomu srov. Parliamentary Assembly of the Council of Europe, ‘The “left-to-die boat”: actions and re- actions’, Doc. 13532, 9. června 2014. s.15. [online]. Citováno19. 4. 2015. Dostupné z: http://assembly. coe.int/ASP/Doc/XrefViewPDF.asp?FileID=20940&Language=en. 46 K extrateritoriální aplikaci principu non-refoulement obecně viz V. Honusková v 1. kapitole této knihy.

47