SLP 11 (2016)

ͷ. Úvod Česká republika byla v nedávné době dvakrát odsouzena Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „Soud“) za porušení článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lid- ských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a to jak v rovině hmotněprávní, z důvodu nelidského nebo ponižujícího zacházení se stěžovateli na záchytné stanici 2 či policejní cele, 3 tak v rovině procesní, z důvodu neúčinnosti, případně i nedostatku nezávislosti vyšetřování daných událostí. Oba případy mají společné to, že trestní ří- zení na vnitrostátní úrovni bylo ukončeno s tím, že okolnosti případu nenasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin. Nabízí se tedy otázka, zda skutečnost, že jednání, která jsou dle Soudu nelidským a ponižujícím zacházením, nebyla orgány činnými v trestním řízení vyhodnocena jako trestný čin, byť stát má povinnost vyplývající z článku 3 Úmluvy, taková jednání trestně stíhat, vyplývá toliko z nesprávné praxe orgánů činných v trestním řízení či zda problém nespočívá i ve hmotněprávní úpravě. Jinými slovy, je možné si klást otázku, zda příčinou nesprávného postupu vnitrostátních orgánů v těchto věcech nemohla být případně i sku- tečnost, že může být nesnadné či eventuálně i nemožné všechna jednání, která dosahují intenzity špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy, podřadit pod některou ze skut- kových podstat trestných činů zakotvených v českém trestním zákoníku. Že se nejedná o čistě akademickou debatu, ale reálně existující problém nasvědču- jící o možném deficitu vnitrostátní právní úpravy a praxe, dokládají nejen dva výše uvedené rozsudky Soudu, ale i skutečnost, že vládě byly oznámeny další dvě stížnosti, v nichž je též namítáno špatné zacházení ze strany policistů, na které nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení adekvátně reagováno, 4 závěry kulatého stolu, který na dané téma v prosinci 2014 uspořádala veřejná ochránkyně práv, 5 zprávy nevládních organizací, 6 odborné komentáře 7 či nedávná judikatura Ústavního soudu. 8 V následujícím textu budou stručně shrnuty požadavky, které v otázce kriminali- zace a účinného stíhání špatného zacházení vyplývají z příslušné judikatury Soudu (kapitola 2.), a poukázáno na ta místa české trestněprávní úpravy, která by mohla být z pohledu článku 3 Úmluvy problematická (kapitola 3.). 2 ESLP, Bureš v. Česká republika, č. 37679/08, rozsudek ze dne 18. 10. 2012 3 ESLP, Kummer v. Česká republika, č. 32133/11, rozsudek ze dne 25. 7. 2013 4 ESLP, Sládková v. Česká republika, č. 15741/15 a ESLP, B. Ü. v. Česká republika, č. 9264/15 5 Srov. URL ; [cit. dne 6. 1. 2017] 6 Např. Stínová výroční zpráva Ligy lidských práv ke GIBS (2013), dostupná na URL , a Zpráva Ligy lidských práv „Normativní a praktické překážky účinného trestního stíhání špatného zacházení ze strany úředních osob“ z roku 2016, dostupné na URL ; [cit. dne 6. 1. 2017] 7 Např. KOPAL, Jiří. Nezávislé vyšetřování špatného zacházení ze strany policistů z pohledu mezinárod- ních institucí. In Právní fórum , 2005, č. 5, s. 29 a násl. 8 Např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1565/14, I. ÚS 860/15, II. ÚS 3626/13 a I. ÚS 1042/15.

103