SLP 11 (2016)

͹.ͷ Trestný čin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ ͷͺͿTZ) Trestný čin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 TZ je spáchán, dopustí-li se takového jednání jednotlivec úmyslně, v souvislosti s výko- nem pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci a působí jinému tělesné nebo duševní utrpení. V základní skutkové pod- statě hrozí pachateli daného trestného činu trest odnětí svobody v délce až pěti let. Kvalifikované skutkové podstaty potom pokrývají jednání, kterého se dopustí úřední osoba, spáchané na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem je- jich povinnosti, z rasových pohnutek či pro příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, spáchá-li takový čin pachatel nejméně se dvěma osobami nebo spáchá-li takový čin opětovně. Za uvedená jednání hrozí pachateli trest odnětí svobody na dvě až osm let. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin na tě- hotné ženě, na dítěti mladším patnácti let, spáchá-li čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem nebo způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na osm až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li daným činem smrt. Jak bylo uvedeno výše, objekt trestného činu podle § 149 TZ reflektuje primární zá- jem chráněný mezinárodním zákazem mučení. I přes poněkud nesystematické zařazení daného trestného činu do kategorie trestných činů proti životu a zdraví (díl 3, hlava I zvláštní části TZ) je totiž hlavním objektem jednání, na které příslušná skutková podstata míří, nejen nedotknutelnost osoby z hlediska jejího zdraví a života , ale i samot- ná její lidská důstojnost (srov., a contrario, trestné činy proti zdraví podle § 145–148 TZ; viz kapitola 3.2.). 64 Vedle tohoto objektu navíc, dle Komentáře k TZ kolektivu Prof. Šámala, přistupuje „do hry“ rovněž zájem státu na tom, aby při výkonu pravomo- ci orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, soudů nebo jiných orgánů veřejné moci byl respektován právní řád, zejména základní lidská práva a svobody. 65 Tento zájem nicméně odráží poněkud problematicky úzké vymezení pachatele příslušného jednání, jakožto a priori pouze vykonavatele veřejné moci (viz níže). Současné znění § 149 TZ dále vzbuzuje určité další pochybnosti co do jeho reflexe růz- ných aspektů špatného zacházení a tedy pokrytí co největší škály situací, kdy ke špat- nému zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy může docházet.

64 Vyvstává otázka, zda by s ohledem na sledovaný chráněný zájem nebylo logičtější a vhodnější zařazení příslušného trestného činu do dílu 1, hlava IX zvláštní části TZ, tj. mezi zločiny proti lidskosti. Toto zařazení podporuje i skutečnost, že podle mezinárodního práva [srov. např. čl. 7 odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. e) Římského statutu, kterým byl zřízen Mezinárodní trestní soud (vyhlášen pod č. 84/2009 Sb. m. s.)] je mučení jedním ze zločinů proti lidskosti. V trestním zákoně (č. 140/1961 Sb.) byl trestný čin proti mučení zákonodárcem v době jeho zakotvení (1994) zařazen mezi trestné činy proti lidskosti. 65 ŠÁMAL, Pavel. a kol. Trestní zákoník. Komentář, op. cit. poznámka pod čarou 63

113