SLP 12 (2017)

STUDI E Z L IDSKÝCH PRÁV Č. 12 STUDI ES IN HUMAN RIGHTS VOL . 12

STÁTNÍ OBČANSTVÍ V KONTEXTU VÝVOJE LIDSKÝCH PRÁV

Pavel Šturma Alla Tymofeyeva (eds.) a kol.

Univerzita Karlova Právnická fakulta

Praha 2017

Vědecký redaktor: prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc. Odpovědný redaktor: JUDr. Bc. Alla Tymofeyeva, Ph.D. Recenzenti: doc. PhDr. Stanislava Hýbnerová, CSc. JUDr. Metod Špaček, Ph.D.

Tato studie vychází s podporou projektu UNCE č. 204006 „Výzkumné centrum pro lidská práva“.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Státní občanství v kontextu vývoje lidských práv / Pavel Šturma, Alla Tymofeyeva (eds.) a kol. – Praha : Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2017. – 240 stran. – (Studie z me- zinárodního práva = Studies in international law, ISSN 2533-8013 ; č. 12) Částečně slovenský text, anglické resumé ISBN 978-80-87975-66-4 (Univerzita Karlova. Právnická fakulta)

342.71 * 341:342 * 342.7 * 341.231.14 * (048.8:082) – státní občanství – mezinárodní a vnitrostátní právo – lidská práva – kolektivní monografie 341 – Mezinárodní právo [16]

© Výzkumné centrum pro lidská práva při PF UK, Praha a autoři, 2017 Vydala Univerzita Karlova, Právnická fakulta, ediční středisko v nakladatelství Eva Rozkotová, Na Ptačí skále 547, 266 01 Beroun

ISBN 978-80-87975-66-4 ISSN 2533-8013

OBSAH

ÚVOD



I.

TEORETICKÉ OTÁZKY OBČANSTVÍ

11 13

Kapitola 1.

Státní občanství a autonomie práva Pavel Ondřejek

13 27

Kapitola 2.

Úloha státní příslušnosti a otázky státního občanství v mezinárodním právu Josef Mrázek

27 45

Kapitola 3.

Právo na občanství v globálním kontextu Anna Červeňáková

45

II. OBČANSTVÍ VE VNITROSTÁTNÍM PRÁVU

53

Kapitola 4.

55

Dvojí občanství a bezpečnost státu Jiří Hřebejk

55 61

Kapitola 5.

Státní občanství jako podmínka pro právo na tzv. bezplatnou zdravotní péči Helena Krejčíková

61 68

Kapitola 6.

Význam státního občanství rozhodce Květoslav Růžička

68 76

Kapitola 7.

Odnímání občanství, nebo jeho alternativy? Miluše Kindlová, Věra Honusková

76 97

Kapitola 8.

Vývoj vzájemného vztahu občanství, azylu a uprchlictví v českém právu David Kryska

97

III. REGIONALISMUS A OBČANSTVÍ



Kapitola 9.

109

Status unijních občanů ve světle unijní ochrany základních práv Harald Christian Scheu

109

3

Kapitola 10.

121

Regionalizmus a štátna príslušnosť v ľudskoprávnom kontexte Katarína Šmigová

121 134

Kapitola 11.

Právo na občanství v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Alla Tymofeyeva IV. STÁTNÍ OBČANSTVÍ V KONTEXTU OBECNÉHO MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

134

151

Kapitola 12.

153

Štátne občianstvo v kontexte sukcesie štátov Dagmar Lantajová

153

Kapitola 13. 166 Státní občanství jako štít proti individuálně cíleným mezinárodním sankcím? Zuzana Trávníčková 166 Kapitola 14. 175 Podmínka státního občanství pro výkon diplomatické ochrany při ochraně lidských práv Ondřej Svoboda 175 Kapitola 15. 183 Občanství fyzické osoby a ochrana mezinárodních investic Kristýna Urbanová 183 SUMMARY 195 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 200 PŘÍLOHY 219 SEZNAM AUTORŮ 237

4

CONTENTS

INTRODUCTION



I.

THEORETICAL ISSUES OF CITIZENSHIP



Chapter 1

13

The citizenship and the autonomy of law Pavel Ondřejek

13 27

Chapter 2

The role of nationality and citizenship in international law Josef Mrázek

27 45

Chapter 3

The right to citizenship in a global context Anna Červeňáková

45

II. CITIZENSHIP IN NATIONAL LAW



Chapter 4

55

Dual nationality and State security Jiří Hřebejk

55 61

Chapter 5

Citizenship as a precondition for the right to so-called free healthcare Helena Krejčíková

61 68

Chapter 6

The meaning of the nationality of an arbitrator Květoslav Růžička

68 76

Chapter 7

Deprivation of citizenship or its alternatives? Miluše Kindlová, Věra Honusková

76 97

Chapter 8

Relations between citizenship, asylum and refugee status in Czech law David Kryska

97

III. REGIONALISM AND CITIZENSHIP

107

Chapter 9

109

The status of Union citizens in the light of the protection of fundamental rights Harald Christian Scheu

109

5

Chapter 10

121

Regionalism and nationality in the human rights context Katarína Šmigová

121 134

Chapter 11

Right to nationality in the case-law of the European Court of Human Rights Alla Tymofeyeva

134

IV. CITIZENSHIP IN THE CONTEXT OF GENERAL INTERNATIONAL LAW

151

Chapter 12

153

Nationality in the context of the State succession Dagmar Lantajová

153 166

Chapter 13

The citizenship as a shield against the individually targeted international sanctions? Zuzana Trávníčková

166

Chapter 14 175 The condition of citizenship for exercising diplomatic protection in protection

of human rights Ondřej Svoboda

175 183

Chapter 15

The issue of nationality in international investment law Kristýna Urbanová

183

SUMMARY

195 200 219 237

LIST OF THE USED SOURCES

ANNEXES

LIST OF AUTHORS

6

ÚVOD Problematika státního občanství, resp. příslušnosti, patří v nauce mezinárodního práva i práva vnitrostátního k tradičním. Přesto se zde znovu vracejí tradiční otázky a přicházejí nové výzvy, které jsou spojené s vývojem práva a soudní judikaturou na ná- rodní, regionální a univerzální úrovni. Státní občanství je současně institutem, kde se protínají a střetávají zákony jednotli- vých států a pravidla mezinárodního práva. Proto musí být předmětem zkoumání jak z pohledu vnitrostátního práva, zejm. ústavního, tak z pohledu mezinárodního práva. Je vcelku pochopitelné, že zde vzniká prostor pro různé, někdy konfliktní pohledy. Ty se týkají nejen jednotlivých dílčích aspektů úpravy, popř. interpretace pravidel nabý- vání a pozbývání občanství, nebo i důsledků, tj. práv či výhod z občanství plynoucích. Určitá nejednotnost, popř. neurčitost se týká dokonce i koncepčních otázek. Obecně vzato, státní příslušnost či občanství je trvalým právním svazkem mezi jed- notlivcem a určitým státem Obsah tohoto státoobčanského poměru, tedy vzájemná práva a závazky z tohoto svazku plynoucí, určuje vnitrostátní právo toho kterého státu. Vnitrostátní právo také určuje podmínky nabytí nebo naopak ztráty tohoto občanství. Volnost státu v tomto směru však není absolutní, ale je omezena, a to mezinárodním právem, ať už obecným obyčejovým právem cizineckým, nebo různými mezinárodní- mi smlouvami, včetně mezinárodního práva lidských práv. Z teoretického hlediska lze rozlišovat tři pojetí státního občanství: (1) relační, (2) sta- tusové a (3) lidskoprávní. Relační pojetí je typické pro obecné mezinárodní právo, kde má státní občanství význam pouze jako trvalé pouto nebo svazek jednotlivce k určitému státu. To pak umožňuje určit i mezinárodněprávní závazky a oprávnění daného státu v této oblasti. Přesnějším výrazem pro toto pojetí je tak státní příslušnost. Je základem (titulem) pro výkon jurisdikce státu (personální kompetence) ve vztahu ke svým příslušníkům. V neposlední řadě je i titulem a jednou z podmínek pro výkon diplomatické ochrany. Mezinárodněprávní pojem státní příslušnosti ( nationality , nationalité ) zůstal proto v podstatě stejný, ač vnitrostátní obsah státoobčanského poměru prodělal významné historické změny, které jsou patrné i z názvu. Za feudalismu (a někdy i v současných monarchiích) je to termín poddaní ( subjects ), pro šlechtice či obecně svobodné osoby termín inkolát (incolatura). Od doby buržoazních revolucí je to pak termín občané ( citizens , citoyens ). Z pohledu mezinárodního práva však vždy šlo a jde o státní přísluš- níky ( nationals , ressortissants ). Naproti tomu ve vnitrostátním právu nabývá na významu pojetí statusové, protože státní občanství je pak chápáno jako určitý soubor práv a povinností, které jednot- livci daný právní řád přiznává. Tomuto pojetí se do určité míry blíží také občanství EU jakožto zvláštní právní status vyplývající ze Smlouvy o EU (a Listiny základních

7

práv EU), které se získává skrze občanství členského státu. Občanství EU nenahrazuje občanství státu, ale přináší jednotlivci některá další práva. Konečně nejmladší, ale zároveň nejspornější je pojetí státního občanství jako sub- jektivního práva jednotlivce. Toto pojetí, tzv. lidskoprávní, je spojeno teprve s rozvo- jem mezinárodní úpravy lidských práv v období po 2. světové válce. Přesto z pohledu obecného mezinárodního práva nelze hovořit o právu na státní občanství ve smyslu subjektivního práva jednotlivce nabýt občanství konkrétního státu podle svého výběru. Lidskoprávní pojetí je spojeno spíše s negativním vymezením, tedy s omezením vol- nosti států při zbavování státního občanství, resp. snahou o zabránění vzniku bezdo- movectví (apatridy). V tomto smyslu v novější době mnohé demokratické státy vnit- rostátně omezily svou volnost, kterou měly z hlediska obecného mezinárodního práva. V rámci mezinárodního práva též na základě ustanovení čl. 15 Všeobecné deklarace lidských práv (1948) 1 se začíná prosazovat zákaz svévolného zbavení státní příslušnosti proti vůli občana. Většinou se toto pravidlo vykládá tak, že jako svévolné zbavení ob- čanství je zakázán takový stav, který by vedl ke vzniku bezdomovectví. Pozitivní úpra- va, tedy právo na nabytí občanství, je stanoveno pouze pro děti na základě Úmluvy o právech dítěte (1989). 2 Obecně vzato, přístup mezinárodního práva ke státnímu občanství je vyjádřen ze- jména v několika mezinárodních smlouvách. První z nich je ještě v době Společnosti národů sjednaná kodifikační Úmluva o některých otázkách střetů zákonů o státním občanství (1930), 3 která stanoví (čl. 1), že vnitřní zákonodárství státu určuje, kdo je jeho příslušníkem, a musí pak být jinými státy uznáno za podmínky, že je též v souladu s mezinárodním právem. Ke zvláště složitým situacím docházelo v souvislosti s územními změnami, zejména rozdělením států. Komise OSN pro mezinárodní právo se proto v 2. polovině 90. let úspěšně pokusila o kodifikaci a progresivní rozvoj mezinárodního práva v otázce stát- ního občanství fyzických osob ve vztahu k sukcesi států (1999), ale Valné shromáždění tento návrh článků, který upravuje právo jednotlivce na to, aby v případě sukcese nabyl občanství alespoň jednoho z nástupnických států, pouze vzalo na vědomí. 4 Do právně závazného dokumentu se podobné principy podařilo vtělit pouze na regionální úrovni, a to v podobě Evropské úmluvy o státním občanství.

1 GA Res. 217/III A (10.12.1948). Český překlad viz FLEGL, V. Významné mezinárodní dokumenty k ochraně lidských práv . Praha: C.H. Beck, 1998, s. 27. 2 Sdělení FMZV č. 104/1991 Sb.; FLEGL, V. : op. cit., s. 81. 3 The Hague Convention concerning Certain Questions relating to the Conflict of nationality Laws (1930), LNTS, vol. 179, s. 89. 4 Draft articles on nationality of natural persons in relation to the succession of States ; viz YILC, 1999, vol. II/2, s. 20.

8

Evropská úmluva o státním občanství (1997) 5 je jednou z novějších úmluv Rady Evropy. Stanoví zásady a pravidla týkající se státního občanství fyzických osob a dále pravidla upravující brannou povinnost v případech několikerého státního občanství, kterými se budou řídit vnitrostátní právní předpisy stran této Úmluvy. Každý stát určuje na základě svých právních předpisů, kdo jsou jeho státní občané. Tyto práv- ní předpisy budou ostatní státy akceptovat, pokud to bude v souladu s příslušnými mezinárodními úmluvami, mezinárodním obyčejovým právem a obecně uznávanými právními principy v oblasti státního občanství. Evropská úmluva jde v řadě aspektů dále než starší instrumenty přijaté na úrovni OSN. 6 Předpisy každého smluvního státu musejí vycházet z toho, že každý má právo na státní občanství; je třeba předcházet vzniku bezdomovectví; nikdo nesmí být své- volně zbaven svého státního občanství; sňatek ani zrušení manželství mezi státním ob- čanem smluvního státu a cizincem, ani změna státního občanství jednoho z manželů během manželství nebudou mít automaticky vliv na státní občanství druhého z man- želů. Úmluva dále zakazuje ve věcech státního občanství diskriminaci. Kapitola VI pojednává o státním občanství v případech sukcese států. Při rozho- dování o udělení nebo zachování státního občanství v nástupnických státech se bude zejména přihlížet k tomu, zda u dotyčné osoby existuje skutečná vazba k danému státu; k tomu, kde měla dotyčná osoba v době sukcese státu obvyklé místo svého trvalého pobytu; k přání osoby samé; a k teritoriálnímu původu dotyčné osoby. Právě 20 let Evropské úmluvy o státním občanství je vhodnou příležitostí k zamyš- lení nad souvisejícími otázkami. To bylo také právě důvodem vědecké konference, ze které vycházejí příspěvky začleněné do této publikace. *** Tato publikace zahrnuje 15 kapitol rozdělených do čtyř tematických částí. V první části této monografie se Dr. Pavel Ondřejek věnuje proměnám státního občanství jakožto právního institutu. Využívá pohled na danou problematiku z obecnějšího hle- diska systémových přístupů k právu (Luhmann, Canaris). Hlavním tématem je ana- lýza vazeb právní regulace na sociální realitu. Cílem následující kapitoly Dr. Josefa Mrázka , je právní analýza rozdílů mezi pojmy „státní příslušnost“ a „státní občan- ství“. Kapitola 3. Mgr. Anny Červeňákové se zabývá právem na občanství z hlediska mezinárodních úmluv, reflektujících lidskoprávní standardy. Přináší nástin různých důvodů, které z perspektivy OSN vedou k velkému počtu osob bez státní příslušnosti. Druha část s názvemObčanství ve vnitrostátním právu začíná příspěvkem Dr. Jiřího Hřebejka , pojednávájícím o dvojím státním občanství a bezpečnosti státu. Nárokem na tzv. bezplatnou zdravotní péči v závislosti na tom, zda se jedná o občana České 5 E.T.S. No. 166. Český text viz ŠTURMA, P. a kol. (ed.): Výběr smluv Rady Evropy. Praha: Prospektrum, 2001, s. 371 an. 6 Srov. Úmluvu o omezení případů bezdomovectví (1961); viz sdělení MZV č. 43/2001 Sb.m.s.

9

republiky, či nikoliv, se zabývá Dr. Helena Krajčíková . Významu státního občanství rozhodce se věnuje Prof. Květoslav Růžička , který poznamenává, že ve sporech mezi českými subjekty nemůže cizinec působit jako rozhodce. Tato anomálie, dle autora, by měla být legislativně odstraněna při nejbližší novelizaci zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Kapitola 7. Dr. Miluše Kindlové a Dr. Věry Honuskové se zabývá tématem odnímání občanství z důvodu absence loaja- lity a možnostmi státu přistoupit k alternativám odnětí občanství. Zaměřuje se na ev- ropský právní prostor, normovaný mimo jiné úpravou v Evropské úmluvě o státním občanství. Poslední příspěvek této části je od Dr. Davida Krysky , jenž představuje vý- voj vzájemného vztahu mezi instituty státního občanství, azylu a uprchlictví od vzniku Československé republiky po současnost. Pozornost zaměřuje nejen na právní úpravu, ale také na správní a soudní praxi a doktrínu. Třetí část s názvem Regionalismus a občanství se skládá ze třech příspěvků. První kapitola je od doc. Haralda Christiana Scheua , popisující institut unijního občan- ství, jež byl do práva EU zaveden na základě Maastrichtské smlouvy z roku 1992. Analýza relevantních ustanovení a příslušné judikatury Soudního dvora EU ukazuje, že se práva unijních občanů do velké míry prolínají jak s právy občanů třetích zemí, tak i s právy státních občanů hostitelského členského státu. Dr. Katarína Šmigová se ve své práci zabývá státní příslušností ve vztahu k judikatuře soudních a kvasisoud- ních orgánů ochrany lidských práv. Dotazuje se, zda už je nebo není právo na stát- ní příslušnost výslovně zakotveno v příslušných mezinárodních smlouvách. Dr. Alla Tymofeyeva si klade otázku, zda se stěžovatel na základě Evropské úmluvy o lidských právech může před Evropským soudem pro lidská práva domáhat práva na občanství, které je zakotveno v článku 4 Evropské úmluvy o státním občanství. Poslední čtvrtá část monografie má název Státní občanství v kontextu obecného me- zinárodního práva. Zde se doc. Dagmar Lantajov á zaobírá specifickou úpravou stát- ního občanství v případech sukcese států. Poukazuje na vývoj právní úpravy v dané ob- lasti. Kapitola Dr. Zuzany Trávníčkové reaguje na skutečnost, že bohatý rozvoj praxe států a mezinárodních organizací při ukládání mezinárodních sankcí vyvolává řadu mezinárodněprávních otázek. Jednou z nich je to, zda mohou být individuálně cílené finanční a cestovní sankce uloženy také vůči vlastnímu občanovi. Dle Mgr. Ondřeje Svobody vede rozšiřující ochrana lidských práv v současnosti ke zpochybňování role institutu diplomatické ochrany. Cílem jeho příspěvku je prokázat, že vztah mezi diplo- matickou ochranou a ochranou lidských práv je relevantní. Rozborem klíčových roz- hodnutí mezinárodních tribunálů za účelem zodpovězení otázky, zda i v oblasti mezi- národního práva ochrany zahraničních investic bývá v rozhodovací praxi aplikován tzv. test „efektivního občanství“ se ve své vědecké práci zabývá Mgr. Kristýna Urbanová.

Prof. Pavel Šturma

10

I.

TEORETICKÉ OTÁZKY OBČANSTVÍ

KAPITOLA ͷ. STÁTNÍ OBČANSTVÍ A AUTONOMIE PRÁVA THE CITIZENSHIP AND THE AUTONOMY OF LAW

Pavel Ondřejek

Abstrakt Kapitola se věnuje proměnám státního občanství jakožto právního institutu. Využívá pohled na danou problematiku z obecnějšího hlediska systémových přístupů k právu (Luhmann, Canaris). Hlavním tématem je analýza vazeb právní regulace na sociální realitu. Tím se zároveň otevírá celá řada právněteoretických otázek, od autonomie prá- va až ke vztahu práva k jiným normativním systémům. Ústředním cílem bude naznačit možnosti aplikace systémových přístupů k právu při řešení složitých otázek plynoucích z pluralistických vztahů právních řádů a souvisejícího problému interakce různých normativních systémů. Na klíčovou právněteoretickou otázku, do jaké míry mění re- alita právo, odpovídá Luhmannova teorie adekvátně, když o otevřenosti práva hovoří jako o otevřenosti kognitivní. Současně však kapitola ukazuje, že teze o normativní uzavřenosti práva je obtížně udržitelná v situacích, kde souběžné působí více právních systémů a zdrojů veřejné moci. Abstract The chapter deals with the transformations of citizenship as a legal institution. It uses a more general point of view of systems approaches to law (Luhmann, Canaris). The main topic represents an analysis of relations between legal regulation and social reality. This analysis opens wide range of legal theoretical issues, from the autonomy of law to the relations of law to other normative systems. The main aim of the chapter is to illustrate possibilities of systems approaches to law in solving complex questions flowing from the pluralist relations between legal orders and corresponding problem of interaction among normative systems. An adequate answer to key legal theoretical question to what extent is law being changed by facts, provides Luhmann’s theory, mainly his thesis about the cognitive openness of law. At the same time the chapter shows that a thesis about normative closure of law is difficultly tenable in situations of simultaneously applicable legal systems and sources of public authority. Klíčová slova státní občanství, autonomie práva, systémové přístupy k právu, normativní uzavře- nost práva, kognitivní otevřenost práva

13

Key words citizenship, autonomy of law, systems approaches to law, normative closure of law, cognitive openness of law Úvod Historie institutu občanství je pozoruhodná svou kontinuitou, ale současně i pro- měnami. Stále existuje řada důvodů, proč je tento institut hlavním definičním znakem vztahu států a jednotlivců, kteří tvoří personální složku států, a „osou moderní politic- ké legitimity, jež autorizuje výkon státní moci“. 7 Současně však lze v posledních desetiletích pozorovat určité oslabení významu ob- čanství, a to na úkor lidských práv náležejících všem osobám. Podle některých autorů se koncept státního občanství dostává do určité krize. 8 V důsledku globalizujícího se světa usnadňujícího usazování osob v zahraničí vyvstává otázka právního postavení osob, které žijí po dlouhou dobu na území státu, jehož nejsou občany. Pokud je osoba řadu let usazená v jiném státě, její vazba na stát, jehož je občanem, se zřetelně rozvol- ňuje. K aktuálně řešeným otázkám rovněž patří situace, kdy se loajalita občanů zcela obrací a vlastní stát se stává nepřítelem. V takových případech v různých státech ožívají diskuse o možnostech zbavení státního občanství občanům, kteří se zapojili do bojů na straně teroristických organizací. 9 Ve vztahu k nabývání státního občanství je pak v Evropě i v USA řešena otázka přistěhovalců. Tradiční modely přechodu státního ob- čanství z generace rodičů na generaci dětí (základ principu ius sanguinis ) se v některých případech mění na situace práv rodičů na pobyt, přičemž toto pobytové oprávnění je odvozeno od práv jejich dětí, které nabývají občanství podle principu ius soli anebo podle ustanovení zamezujících bezdomovectví. 10 Na straně jedné tak máme tradiční institut občanství, jehož obsah byl dán vývojem následujícím po demokratických revo- lucích v 18. a 19. století, zejména s cílem posílit stát a zajistit jeho stabilitu, 11 na straně druhé realitu 21. století, která vytváří tlak na jeho redefinování. 7 DUNN, J.: Foreword. In: MAGNETTE, P.: Citizenship: the history of an idea . Colchester: ECPR Press, 2005, s. i. 8 Kanadský autor Andreas Fahrmeir zmiňuje úvodník novin International Herald Tribune z 23. srp- na 2005 s názvem „ Can Citizenship Be Abolished? “ (Může být občanství zrušeno?), v němž Ronald P. Sokol uvádí argumenty pro toto zrušení – FAHRMEIR, A. Citizenship. The Rise and Fall of a Modern Concept . New Haven, London: Yale University Press, 2007, s. 228. Rozsáhlá literatura je věnována i otázce občanství a nerovnosti – srov. např. SHACHAR, A. The Birthright Lottery: Citizenship and Global Inequality . Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2009. 9 Viz zejména kapitoly M. Kindlové a D. Krysky v kolektivní monografii členů Výzkumného centra pro lidská práva: BÍLKOVÁ, V., KYSELA, J., ŠTURMA, P. (eds.): Výjimečné stavy a lidská práva . Praha: Auditorium, 2016. 10 SHACHAR, A.: Citizenship. In: ROSENFELD, M., SAJÓ, A.: The Oxford Handbook of Comparative Constitutional Law . Oxford: Oxford University Press, 2012, s. 1017. 11 FAHRMEIR, A.: Citizenship …, op. cit., s. 230.

14

Analýze proměn institutu státního občanství je věnována bohatá literatura, 12 tento příspěvek na danou problematiku nahlíží z obecnějšího hlediska systémových přístu- pů k právu. Hlavním tématem je zkoumání vazeb právní regulace na sociální realitu. Tím se zároveň otevírá celá řada právněteoretických otázek, od autonomie práva až ke vztahu práva k jiným normativním systémům. 13 V příspěvku nepůjde ani o detailní analýzu různých přístupů k problematice vztahu normativity a fakticity anebo práv- ního pluralismu, ani o předestření zcela nové teorie. Ambice tohoto pojednání jsou skromnější; ústředním cílem bude naznačit možnosti aplikace systémového přístupu k právu 14 při řešení složitých otázek plynoucích z pluralistických vztahů právních řádů a souvisejícího problému interakce různých normativních systémů. Institut státního občanství je obzvláště vhodný k ilustraci tohoto tématu, neboť samo občanství je předmětem studia nejen práva, nýbrž i politologie, sociologie a ji- ných disciplín. 15 Může být namítáno, 16 že státní občanství je institutem výlučně práv- ním. To je jistě pravda, na druhou stranu však základ tohoto institutu, kterým je vazba člověka ke státu, má celou řadu dalších konotací – od psychologické (vztah loajality a sounáležitosti), sociologické (občané jako sociální skupina příslušníků určitého státu odlišující je od cizinců), politologické (občané jako tvůrci politiky a zdroj legitimity státní moci), ekonomické (občané jako příjemci plnění ze státního rozpočtu, plátci 12 Kromě výše citovaných monografií P. Magnetta, D. Fahrmeira lze dále uvést např: CIPRUT, J. V. (ed.): The Future of Citizenship . Cambridge, Massachusetts, London: MIT Press, 2008. LLANQUE, Marcus: On Constitutional Membership. In: DOBNER, P., LOUGHLIN, M. (eds.): The Twilight of Constitutionalism? Oxford: Oxford University Press, 2012, ss. 162-178. 13 Impulzem k sepsání tohoto příspěvku bylo rovněž velmi povedené zpracování obdobného tématu ve vztahu k otázkám působení výjimečných stavů v právu v již citované monografii Výzkumného cen- tra pro lidská práva: KYSELA, J. Právo jako relativně uzavřený systém a dvojí pojetí výjimečného sta- vu. Předběžné ohledání schmittovského tématu. In: BÍLKOVÁ, V., KYSELA, J., ŠTURMA, P. (eds.): Výjimečné stavy a lidská práva . Praha: Auditorium, 2016, ss. 19-40. 14 Záměrně hovořím o systémových přístupech, nikoliv o systémové teorii práva, která je úzce spojena s dílem jejího zakladatele, německého sociologa a právníka Niklase Luhmanna, a dále autorů rozvíje- jících jeho teorii: například Güntera Teubnera, Richarda Noblese, Gerharda van der Schyffa a dalších. K vývoji koncepce autopoietického práva do poloviny 80. let minulého století viz TEUBNER, G. The Evolution of Autopoietic Law . In: TEUBNER, Günter (ed.): Autopoietic Law. A New Approach to Law and Society. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1988, ss. 217 – 241. Systémové přístupy zahrnují širší uvažování o právu, část autorů se například orientuje na využití kybernetických metod v právu – viz např. BÜLLENSBACH, A. Systemtheorie im Recht . In: KAUFMANN, A., HASSEMMER, W., NEUMANN, U. (eds.): Einführung in Rechtsphilosophie und Rechtstheorie der Gegenwart . 7. vyd., Heidelberg: C.F.Müller, 2011, s. 13, anebo na právně analytický přístup: SUMMERS, R. S.: Form and Function in a Legal System. A General Study . Cambridge: Cambridge University Press, 2006, zejm. ss. 305-350. Systémovým přístupem rozumím uvažování o právu v kategoriích systémové teorie, což je v protikladu k topickému přístupu orientovanému na řešení konkrétních problémů v právu – viz níže k tomuto odlišování podrobněji. 15 NEUMAN, G. L.: Citizenship . In: TUSHNET, M., GRABER, M., LEVINSON, S. (eds.): The Oxford Handbook of the U.S. Constitution . Oxford: Oxford University Press, 2015, s. 587. 16 Za tuto připomínku děkuji doc. Scheuovi.

15

daní), z jiného úhlu pohledu to mohou být občané jako členové ozbrojených složek chránících stát. I pokud se zaměříme na čistě právní aspekty občanství, můžeme na něj nazírat buď jako na status osoby, nebo soubor práv a povinností, anebo jako na právní vztah, přičemž pohledy na jednotlivé aspekty právní stránky občanství se mohou i překrývat a doplňovat. 17 V první části stručně popíšu modely státního občanství. Ve druhé části příspěvku se pokusím stručně zmínit základní východiska systémového přístupu k právu. Následně se budu věnovat několika případům týkajícím se státního občanství, kdy se soudy ocitly před řešením obtížných otázek, v jejichž základu stály okolnosti mající souvis- lost s institutem státního občanství. V závěru se pokusím nastínit, nakolik lze uvedené případy interpretovat s pomocí systémového přístupu k právu. ͷ. Modely státního občanství Pokud byla zmíněna určitá krize, do níž se pojem státního občanství dostává v sou- vislosti s projevy globalizace a univerzalizace lidských práv, Paul Magnette poukazuje v tomto ohledu na určitý paradox: „Občanství se konstruovalo v dobách antiky za úče- lem definování vztahu občana a politického společenství ( political community ). Tentýž pojem se znovu objevil v časech renesance a moderny. Po demokratických revolucích v 18. století, se vazba občana, státu a národa, stala ještě silnější. Moderní státy poža- dovaly po občanech placení daní, obranu státu i za cenu vlastních životů… Loajalita občanů ke státu byla ještě posílena praxí masových demokracií dvacátého století, kdy státy poskytovaly občanům více politických, ale také sociálních práv… Ironií je, že právě v období, kdy rozsah práv občanů nabyl jisté „úplnosti“, a moderní stát se stává demokratickým a sociálním, se institut občanství ocitá v krizi.“ 18 Samotný pojem občan v anglické podobě citizen či francouzské citoyen odkazuje na obyvatele města ( city , la cité ). 19 J. Ciprut i P. Magnette shodně zasazují vznik pojmu občanství do pátého století před naším letopočtem v souvislosti s rozvojem demokracie v antickém Řecku, a tedy participací občanů na veřejné moci. 20 Přestože již v předcho- zích obdobích existovala rozdělení společnosti na vlastní obyvatele určitých celků a ci- zince, případně na svobodné (muže) a nesvobodné obyvatele (zejména otroky), byla to 17 NEUMAN, G. L.: Citizenship …, s. 587. 18 MAGNETTE, P. Citizenship: the history of an idea . Colchester: ECPR Press, 2005, s. 167. 19 CIPRUT, J. V. On Varieties of Contagious Civic Experience . In: CIPRUT, J. V. (ed.): The Future of Citizenship . Cambridge, Massachusetts, London: MIT Press, 2008, s. 338. J. Ciprus v této souvislosti připomíná, že řecký pojem polis znamená jak město, tak stát. Spojení „městský stát“ bývá spojováno s his- torikemWilliamem Fowlerem, který v roce 1893 vydal knihu The City-State of the Greeks and Romans . 20 CIPRUT, J. V. On Varieties of Contagious Civic Experience …, op. cit., s. 338. MAGNETTE, P.: Citizenship …, op.cit., s. 10 a násl.

16

až athénská demokracie, která učinila občany (jichž byla přibližně jedna desetina všech obyvatel Athén) 21 zdrojem tehdejší veřejné moci v polis . Občanství v těchto historických dobách bylo rovněž úzce navázáno na tehdy pa- nující pojetí personality práva (například římské právo bylo právo občanů, nikoliv cizinců, kteří se řídili jinými pravidly), definovalo tedy do značné míry život těchto osob. Ostatně politický celek byl definován právě skrze společenství občanů, nikoliv primárně teritoriem či suverenitou veřejné moci. 22 Nejvýznamnějším mezníkem pro soudobou koncepci státního občanství se staly demokratické revoluce v 18. a 19. století. Přijetím Deklarace práv člověka a občana dne 26. srpna 1789 změnilo francouzské Národní shromáždění vztah státu a obyvatel od pasivních poddaných k občanům, kteří jsou zároveň nositeli práv. 23 Zároveň v na- vazujících revolučních letech se státní občanství stalo základem kontroly pohybu osob na francouzském území (vznikly například cestovní pasy, které již nebyly na rozdíl od minulosti pouhými doporučeními či osvědčeními vydávanými soukromými osoba- mi, nýbrž veřejnými listinami státu). 24 Jak již z názvu francouzské deklarace vyplývá, projevuje se v ní střet dvou koncepcí – univerzalistické koncepce práv člověka na straně jedné a na straně druhé práv občana. Občanská práva vyplývají ze „sociálního uzavření“ 25 , a nepřísluší tak každému, nýbrž pouze občanovi aktivně participujícímu na výkonu veřejné moci. Samotný fakt, že se někdo stává občanem, jej však nezbavuje jeho přirozených práv, která náležejí každému člověku. 26 Pouze aktivní občané, tedy ti, kteří mají volební právo, vytvářejí rousseau- ovskou obecnou vůli, jejímž vyjádřením jsou podle francouzské Deklarace zákony. 27 Tato dualita lidských a občanských práv stojí rovněž v základu dvou základních kon- cepcí občanství – liberální a republikánské. 28 Zatímco republikánská koncepce klade důraz na aktivní občanství, loajalitu, občanské ctnosti a participaci občanů na vládě, liberální koncepce je zaměřena na individuální práva a v občanství spatřuje především svobodu jednotlivců usilovat o vlastní dobro a utvářet si svůj život bez zásahů ze strany 21 MAGNETTE, P. Citizenship …, op. cit., s. 13. Magnette odkazuje na ideu společenské smlouvy, kterou se člověk stává občanem, aniž by ztratil svá přirozená práva. 22 Ibid., s. 7. 23 FAHRMEIR, A. Citizenship …, op. cit., s. 1. Vývoj institutu občanství lze vysledovat již před demokra- tickými revolucemi. P. Magnette poukazuje na velké množství filozofické a státoprávní literatury popisu- jící středověké křesťanské teorie fidelitas, dále podobu občanství italských středověkých měst (civilitas), pojetí občanství u Hobbese, Locka, Rousseaua a dalších myslitelů – viz MAGNETTE, P. Citizenship …, op. cit., s. 31 a násl. 24 FAHRMEIR, A. Citizenship …, op. cit., ss. 46-47. 25 MAGNETTE, P. Citizenship …, op. cit., s. 182. Magnette první použití tohoto pojmu přisuzuje Maxi Weberovi.

26 Ibid., s. 116. 27 Ibid., s. 119.

28 V české literatuře KINDLOVÁ, M. Odnímání státního občanství a loajalita vůči státu . In: BÍLKOVÁ, V., KYSELA, J., ŠTURMA, P. (eds.): Výjimečné stavy a lidská práva . Praha: Auditorium, 2016, s. 169 a násl.

17

státu. 29 K těmto dvěma koncepcím lze doplnit model vycházející z třetí významné ideologie – komunitarismu. Zde je občanství založeno na hodnotě solidarity a vzájem- nosti, neakcentuje se tolik loajalita, nýbrž příslušnost ke společnosti, určité skupině, obecné dobro převažuje nad individuálními zájmy. 30 V úvodu zmiňované globalizační tendence oživují starší ideje hospitality (pohostin- nosti), jež známe od Immanuela Kanta. 31 Různé projevy kosmopolitismu v této oblasti však lze vysledovat již ve stoické filozofii, Augustinově civitatis terraenae (pozemské ob- ci), 32 přes různé osvícenské projekty až například k humanitárnímu právu Ruti Teitel . 33 Ideje popisované jako globální, kosmopolitní, multikulturní či transnacionální ob- čanství 34 však stále zůstávají v rovině filozofických úvah. Snad jediná výjimka z kon- cepce výlučnosti státního občanství, která se prosadila v praxi, tak zůstává občanství Evropské unie, které nenahrazuje, nýbrž doplňuje státní občanství členských států. 35 Z koexistence uvedených dvou občanství však plynou určité problémy, které se poku- sím popsat na nejprve na případech a poté s využitím systémového přístupu k právu analyzovat proměny institutu občanství. ͸. Systémové přístupy k právu Hlavním smyslem přístupů založených na systémovém myšlení bylo vždy vytvořit určité modely, s jejichž pomocí lze snáze pochopit zákonitosti určitých jevů, a nejinak je tomu i ve společenských vědách. 36 Rovněž právní věda i praxe přistupuje minimál- ně od konce devatenáctého století k právu jako k systému, neboť toto východisko usnadňuje překonání určitých problémů při aplikaci práva. Uvažování v systémových kategoriích se však v právu nevyskytovalo od nepaměti. Ve starších dobách, minimálně do raného novověku a prosazení racionalistického myšlení, pokud se objevil konkrétní problém v právu, existovala snaha jej vyřešit s odkazem na názor určité autority anebo nalézt podobný případ, který byl v minulosti vyřešen. 37 Tento přístup k právu, ozna- 29 GAIGE, M. P. Citizenship: Past Practices, Prospective Patterns . In: CIPRUT, J. V. (ed.): The Future of Citizenship . Cambridge, Massachusetts, London: MIT Press, 2008, ss. 122 – 124. 30 Ibid., ss. 128-129. 31 Podle Kanta je základem této hospitality právo cizince, aby s ním nebylo zacházeno jako s nepřítelem (KANT, I.: K věčnému míru. Filosofický projekt . Praha: OIKOYMENH, 1999, s. 24). 32 GAIGE, M. P.: Citizenship: Past Practices, Prospective Patterns…, op. cit., s. 132. 33 TEITEL, R. Humanity’s Law . Oxford: Oxford University Press, 2011, cit. dle: WALKER, N. Intimations of Global Law . Oxford: Oxford University Press, 2015, ss. 126-127. 34 KINDLOVÁ, M. Odnímání státního občanství …, op. cit., s. 169. GAIGE, M. P.: Citizenship: Past Practices, Prospective Patterns …, op. cit., s. 132. 35 Smlouva o Evropské unii ze dne 7. února 1992 vložila do Smlouvy o založení Evropského hospodářské- ho společenství (od té doby nazývané Smlouva o založení Evropského společenství) část II. nazvanou občanství Unie. 36 BÜLLENSBACH, A. Systemtheorie im Recht …, op.cit., s. 428. 37 SCATTOLA, M. Scientia Iuris and Ius Naturae: The Jurisprudence of the Holy Roman Empire in the Seventeenth and Eighteenth Century . In: CANALE, D., GROSSI, P., HOFMANN, H. (eds.): A Treatise

18

čovaný jako topický, 38 nachází svůj odraz i v některých teoriích 19. a 20. století, stačí připomenout Vieweghův spis Topik und Jurisprudenz , 39 anebo názory představitelů ško- ly právního realismu nebo critical legal studies z pozdějších období. 40 Pro právní teorii, která si klade obecnější otázky existence a fungování práva ve spo- lečnosti, představuje systematika práva velkou výzvu, zejména s ohledem na tendence ke globalizaci na straně jedné a fragmentaci na straně druhé. Přestože tedy k právu bývá intuitivně přistupováno jako k systému, při bližším pohledu je třeba se ptát, v jakém smyslu představuje právo systém? 41 Samotná otázka systému práva totiž bývá chápána v různých kontextech. 42 Jednu z nejkomplexnějších systémových teorií práva rozpracoval ve druhé polovině minulého století německý právník a sociolog Niklas Luhmann , popisující právo jako jeden ze subsystémů společnosti (vedle politiky, ekonomie a dalších). 43 Každý z těchto subsystémů se v důsledku vývoje a diferenciace společnosti stává autopoietickým sys- témem, 44 který definuje sám sebe a sám rovněž určuje, jak se v něm projeví události of Legal Philosophy and General Jurisprudence . Sv. 9. A History of the Philosophy of Law in the Civil Law World, 1600–1900 . Dordrecht: Springer, 2009, s. 7. 38 STELMACH, J. Systémový a topický přístup k právu . In: GERLOCH, A., MARŠÁLEK, P. (eds.): Zákon v kontinentálním právu . Praha: Eurolex Bohemia, 2005, ss. 119-122. 39 K Vieweghově dílu podrobněji viz CANARIS, C-W. Systemdenken und Systembegriff in der Jurisprudenz. In: NEUNER, J., GRIGOLEIT, H. Ch. (ed.): Claus-Wilhelm Canaris. Gesammelte Schriften . Band 1: Rechtstheorie. Berlin, Boston: Walter de Gruyter, 2012, s. 314. 40 K těmto teoriím srov. LEITER, B. American Legal Realism . In: PATTERSON, D. (ed.): A Companion to Philosophy of Law and Legal Theory. Oxford, Malden: Blackwell Publishing, 2010, ss. 249 – 266. BINDER, G. Critical Legal Studies . In: PATTERSON, D. (ed.): A Companion to Philosophy of Law and Legal Theory. Oxford, Malden: Blackwell Publishing, 2010, ss. 267-278. 41 VAN DE KERCHOVE, M., OST, F. Legal System between Order and Disorder . Oxford: Clarendon Press, 1994, s. ix. 42 V české a slovenské právní vědě je téma systematiky práva spojováno především s pracemi J. Přibáně a E. Báránye. J. Přibáň vychází ze systémové teorie N. Luhmanna, avšak některé její důsledky, zejména izolaci právního subsystému, spíše odmítá. Ze starších textů jmenujme: PŘIBÁŇ, J. Sociologie práva . Praha, Brno: Sociologické nakladatelství, 1997. Nověji se J. Přibáň věnuje problematice evropského konstitucionalismu a právního pluralismu – PŘIBÁŇ, J. Asking the Sovereignty Question in Global Legal Pluralism. From “Weak” Jurisprudence to “Strong” Socio-Legal Theories of Constitutional Power Operations. Ratio Juris , č. 1, 2015, ss. 31-51. E. Bárány v několika pracích pojednává o právním pro- středí, které spatřuje v člověku – viz např. BÁRÁNY, E. Právo a jeho prostredie: štruktúra problému . In: BÁRÁNY, E. (ed.): Právo a jeho prostredie . Bratislava: Slovak Academia Press, 2011, s. 84. Zajímavé zkoumání systematiky práva v propojení s lingvistickou teorií nalezneme rovněž v práci J. Tryzny: TRYZNA, J.: Právní principy a právní argumentace: K vlivu právních principů na právní argumentaci při aplikaci práva . Praha: Auditorium, 2010, ss. 55-70. Systémové spojení přístupu a problematiky výjimeč- ných stavů se věnuje J. Kysela – viz pozn. pod čarou č. 8. 43 SCHIFF, D., NOBLES, R. Introduction . In: LUHMANN, N. Law as a Social System . Oxford: Oxford University Press, 2004, s. 2. 44 Je známým faktem, že Luhmann studoval celou řadu disciplín, což ovlivnilo terminologii jeho kon- cepce sociálních systémů. Autopoietický systém popisují poprvé chilští biologové Humberto Maturana a Francisco Varela. K přejímání koncepce autopoietických systémů u Luhmanna podrobněji viz např.

19

vnějšího světa. Právní systém tedy není zcela odtržen od jiných společenských systé- mů – musí na ně reagovat, což je popisováno Luhmannem jako kognitivní otevřenost. Významným rysem Luhmannovy teorie je fakt, že právní systém není u něj systémem abstraktních pravidel, tak jak bývá většinou v právní teorii popisován, nýbrž systé- mem komunikačních aktů, které mají určité právní důsledky. 45 Komunikace přitom není v jeho koncepci pouze sdělováním informací, nýbrž i jejich syntéza a pochope- ní. 46 Komunikace v právu je zdrojem jeho základní funkce, kterou Luhmann spatřuje ve vytváření normativního očekávání (očekávání, že určité chování povede k právem předvídaným následkům). 47 Z kybernetiky si Luhmann vypůjčuje pojem kódování, což představuje základní odli- šující funkci u jednotlivých společenských subsystémů. 48 Tímto kódem v právu je otázka legality nebo ilegality; nesledujeme zde tedy jiná kritéria, jako například efektivitu nebo soulad s morálkou. Právě specifické kódování vytváří z právního systému systém auto- poietický, normativně uzavřený, protože samotná skutečnost anebo projev jiného spole- čenského subsystému nemůže automaticky mít vliv na právo. Právo se mění pouze tak, že samo a způsobem, kterým předvídá, reaguje na proměnu svého okolí. Předtím, než se zaměřím na důsledky tohoto pojetí práva pro řešení konkrétních případů, zmíním jiný přístup systémové teorie, který se zaměřuje na vztahy mezi prvky systému. V právní vědě jsou těmito prvky tradičně pravidla chování různého dru- hu, právní normy anebo abstraktnější principy, případně hodnoty. 49 Německý teore- tik Claus-Wilhelm Canaris popisuje strukturu práva tvořenou principy a hodnotami jako vnitřní systém, k němu by bylo možné doplnit i závěry právní dogmatiky, které DUPUY, J-P. On the Supposed Closure of Normative Systems . In: TEUBNER, G.(ed.): Autopoietic Law. A New Approach to Law and Society. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1988, s. 19. 45 LUHMANN, N. The Unity of Legal System . In: TEUBNER, G. (ed.): Autopoietic Law. A New Approach to Law and Society. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1988, s. 19. 46 Ibid., str. 17. 47 Normativní očekávání se tak liší od empirického očekávání, které nám říká, že určité skutečnosti na- stanou, například na základě kauzality. Viz LUHMANN, N. Law as a Social System. Oxford: Oxford University Press, 2004, kapitola 3, ss. 132-172. 48 Viz též MAHLMANN, M.: Rechtsphilosophie und Rechtstheorie . Baden Baden: Nomos, 2010, ss. 200-201. 49 K právním principům viz PAVČNIK, M. Intepretative Importance of Legal Principles for the Understanding of Legal Texts. Archiv für Rechts- und Sozialphilosophie , roč. 101, č. 1, 2015, s. 53 odka- zující zejména na práce Dworkina, Essera, Larenze a Bydlinského. V české literatuře viz např. sborník BOGUSZAK, J. (ed.): Právní principy . Pelhřimov: Vydavatelství 999, 1999 a monografie: KÜHN, Z. Aplikace práva ve složitých případech. K úloze právních principů v judikatuře . Praha: Karolinum, 2002, WINTR, J. Říše principů. Obecné a odvětvové principy současného českého práva. Praha: Karolinum, 2006, TRYZNA, J. Právní principy a právní argumentace: K vlivu právních principů na právní argumen- taci při aplikaci práva . Praha: Auditorium, 2010.

20

pravidla chování konkretizují, neboť jsou často východisky při jejich tvorbě, 50 anebo ovlivňují jejich aplikaci. 51 Občanství jakožto právní institut vychází z potřeby definování vztahu státu k jed- notlivcům, kteří stát vytvářejí. Právní spory týkající se občanství jsou současně ovliv- ňovány faktory majícími původ mimo právní systém. I v rámci právního systému se v současné době setkáváme s odlišnými modely státního občanství a dokonce s vlivy jiných právních systémů. Z výše uvedených důvodů je podle mého názoru institut občanství dobrým příkladem pro testování Luhmannovy teze o normativní uzavřenosti (resp. autopoietické povaze) práva. ͹. Obtížné případy aplikace pravidel o státním občanství V této části jsem vybral tři případy z aplikační praxe Evropského soudního dvora a Nejvyššího soudu USA. Účelem zvolených případů, přestože se nejedná o typické případy, bude v prvé řadě poukázat na deficit klasických modelů státního občanství, obtížně zapadajících do pluralistického působení několika právních řádů, a dále di- lemat vlivu jiných normativních systémů nebo společenských subsystémů na řešení obtížných případů aplikace práva. V návaznosti na tuto skutečnost se pak v další části pokusím nastínit možnosti systémového přístupu k právu. Volba neklasických případů nemá za cíl provést zobecnění dopadající na veškerou judikaturu týkající se státní- ho občanství. Právě naopak, má se pokusit testovat možnosti systémových přístupů v situacích, kdy soudní řešení vedlo ke kontroverzím. Zvolenému tématu musí být přizpůsoben i způsob zkoumání, který musí jít za rámec pouze právního rozměru případu. Na rozdíl od skutkových shrnutí v rozhodnutí soudu se tak zaměřím rovněž na dostupné informace advokátů stran osvětlující pozadí celého případu a varianty soudního rozhodnutí, s nimiž se v řízení počítalo. První případ se týká role státního občanství v souvislosti s případy imigrace do stá- tů EU. Případ čínské rodiny Chenových je výjimečný tím, že nejde o klasické imigranty, kteří míří do Evropy buď za účelem vyhnout se důsledkům ozbrojeného konfliktu, pří- padně politické persekuci anebo usilují o lepší život v ekonomicky vyspělejších zemích. Rodina Chenova patřila v Číně k velmi bohaté a dobře situované vrstvě, důvodem její emigrace bylo uniknout negativním důsledkům čínské politiky jednoho dítěte. 52 Po poradě s právníky bylo doporučeno vytvořit situaci, v níž by případný spor o opráv- 50 Ve vztahu k pojmům ústavní teorie tuto otázku rozebírá Jan Kysela, když zmiňuje německého autora M. Jestaedta a jeho „ústavu za ústavou“ tvořenou právní dogmatikou – v podrobnostech viz KYSELA, J. Ústava mezi právem a politikou. Úvod do ústavní teorie. Praha: Leges, 2015, s. 35. Obdobný fenomén označovaný jako meta-ústava (meta-constitution) používá americký ústavní teoretik Larry Alexander – viz ALEXANDER, L. Constitutionalism . In: GOLDING, M. P., EDMUNDSON, W. (eds.): The Blackwell Guide to the Philosophy of Law and Legal Theory . Malden: Blackwell Publishing, 2006, s. 250. 51 WINTR, J. Metody a zásady interpretace práva . Praha: Leges, 2013. 52 KOCHENOV, D., LINDEBOOM, J. Breaking Chinese Law – Making European One: The Story of Chen , Or: Two Winners, Two Losers, Two Truths . In: DAVIES, B., NICOLA, F. (eds.): EU Law Stories: Comparative and Contextual Histories of European Jurisprudence. Cambridge: Cambridge University

21

něnost pobytu mohl být přenesen na evropskou úroveň – paní Chenová tak odcestova- la do Velké Británie (kterou dobře znala ze svých obchodních cest v minulosti) tak, aby ještě za trvání pobytového oprávnění porodila dceru. Dala jí jméno Catherine . Catherine se narodila v Belfastu, v Severním Irsku, čímž nabyla mimo jiné státní občanství Irské republiky (Irsko v inkriminované době uplatňovalo své zákony exteri- toriálně na území celého ostrova – tedy i v Severním Irsku, které je součástí Spojeného království). Současně však nenabyla státní občanství Číny, což vylučovala čínská legis- lativa. 53 Jako rodinný příslušník občanky EU požadovala paní Chenová z důvodu práva na rodinný život dcery setrvat na území Velké Británie. Situace, kterou paní Chenová vytvořila tím, že porodila dceru v Severním Irsku, tak znamenala aktivaci komunitár- ního prvku potřebného k přenesení sporu před Evropský soudní dvůr. Britský soudce předložil předběžnou otázku týkající se oprávněnosti pobytu lu- cemburskému soudu. Jednou z klíčových otázek při rozhodování bylo, jak posoudit účelové využití institutů evropského práva za účelem legalizace pobytu. Evropský soudní dvůr navázal na svou judikaturu k evropskému občanství, které tvoří „funda- mentální status člověka ve státech EU“, 54 a případ hodnotil z perspektivy Catherine , jejíž právo na setrvání na území a na přítomnost rodičů (z titulu práva na rodinný život chráněného článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) vylučovalo nedob- rovolné vycestování jejích rodičů do Číny. Druhý případ je věnovaný podobné problematice: Gerardo Ruiz Zambrano, který patřil k velké skupině přistěhovalců z Kolumbie, požádal v Evropě (konkrétně v Belgii) o azyl, avšak ocitl se v nejistém postavení, neboť na straně jedné mu byla tato žádost zamítnuta, na straně druhé však jeho navracení do Kolumbie bránila zásada non-refoul- ment . 55 Okolnosti, které z tohoto případu učinily ojedinělý případ, bylo nejen státní občanství jeho dvou dětí (obě se narodily v Belgii a získaly pouze belgické státní ob- čanství, nevykonaly však volný pohyb tak jako Catherine výše), ale zejména fakt, že po dobu pěti let vykonával v Belgii legálně práci, za níž odváděl příspěvky na sociální zabezpečení, a po skončení zaměstnání požadoval poskytnutí dávky v nezaměstnanos- ti. Tato dávka však panu Zambranovi nemohla být vyplacena z důvodu, že neměl potřebné pobytové oprávnění. Zatímco belgické soudy řešící jeho pobytový režim ne- Press (v tisku); citováno dle verze v ssrn.com, University of Groningen Faculty of Law Research Paper Series, no. 29/2015, s. 2. 53 Ibid., s. 7 citující § 5 tehdy platného čínského zákona o státním občanství: „Osoba, jejíž rodiče jsou čín- ští státní občané usazení v zahraničí anebo která má jednoho rodiče čínského státního občana usazeného v zahraničí, a která současně získá cizí státní občanství narozením, nezíská čínské státní občanství.“ 54 ESD, rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 20. září 2001 v případu C-184/99 Rudy Grzelczyk proti Centre public d‘aide sociale d‘Ottignies-Louvain-la-Neuve. 55 STRUMIA, F. Ruiz Zambrano’s Quiet Revolution: 468 Days that Made the Immigration Case of Deprived Worker into the Constitutional Case of Two Precarious Citizens . In: DAVIES, B., NICOLA, F. (eds.): EU Law Stories: Comparative and Contextual Histories of European Jurisprudence. Cambridge: Cambridge University Press (v tisku); cit. dle verze dostupné v ssrn.com, s. 5.

22

pokládaly v obdobných případech předběžné otázky lucemburskému soudu, situace v jeho řízení o vyplacení sociálních dávek byla jiná. Kombinace faktorů učinila z případu Zambrano specifickou a složitou kauzu: pan Zambrano , přestože přispíval do sociálního systému, v době, kdy se ocitl v nouzi, z něj neměl nárok nic získat. Dále zde byla situace dvou dětí, které měly pouze belgické státní občanství a byly zcela závislé na životních podmínkách pana Zambrana . 56 Právě tyto specifické okolnosti patrně vedly Evropský soudní dvůr k zákazu odebrat panu Zambranovi pobytové a pracovní povolení, „neboť taková rozhodnutí by uvedené děti připravila o možnost skutečně využívat podstatné části práv spojených se statusem ob- čana Unie.“ 57 Podle komentáře k tomuto případu lucemburský soud výrazně posunul doktrínu komunitárního prvku potřebného k tomu, aby věc nebyla posouzena jako čistě vnitrostátní, k jejímuž řešení nemá Soudní dvůr pravomoc. 58 Případ Zambrano je rovněž ukázkou toho, jak široce Soudní dvůr interpretuje vlastní závěry na jiné případy. V červnu roku 2016 rozhodl Soudní dvůr v řízení o předběžné otázce v případu pákistánské občanky, která se rozvedla se svým německým manželem, mimo jiné proto, že byla obětí domácího násilí. 59 Paní N.A. i po rozvodu pobývala se svými dvěma dcerami ve Velké Británii, nezískala však zde trvalý pobyt. Soudní dvůr v tomto případě vyšel z toho, že evropské právo po případu Zambrano brání takovým vnitrostátním opatřením, jejichž účinkem by občané Unie byli připraveni o možnost skutečně využívat podstatné části práv plynoucích z jejich postavení. 60 Z perspektivy dětí navštěvujících základní školu by podle tohoto soudu nepřiznání trvalého pobytu matce, která je jako jediná vychovává, představovalo právě tuto situaci. O necelé tři měsíce později pak Soudní dvůr učinil obdobný závěr v případě britské úpravy poža- dující vyhoštění cizinců, kteří spáchali trestný čin. V daném případě šlo o odsouzenou matku, která měla být vyhoštěna, ovšem její dítě (rovněž občan EU) by tím bylo zba- veno možnosti využívat unijní práva. 61 Podle soudu má stát možnost vyhostit cizince, jehož by následoval potomek – občan EU – pouze v případě „skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti nebo hos- titelského členského státu.“ 62 Poslední z případů otevírá jinou sérii soudních rozhodnutí, tentokrát v souvislosti s pra- vomocemi prezidenta USA v rámci boje proti terorismu. Jak známo, po 11. září 2001 prosazovala administrativa prezidenta G. W. Bushe široký výklad pravomocí nad tzv. 56 Ibid., s. 11. 57 ESD, rozhodnutí Evropského soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. března 2011 v případu C-34/09 Gerardo Ruiz Zambrano proti Office national de l’emploi (ONEm). 58 STRUMIA, F.: Ruiz Zambrano’s Quiet Revolution …, op. cit., s. 15. 59 SDEU, rozhodnutí Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. června 2016 v případu C-115/15 Secretary of State for the Home Affairs proti N.A. 60 Ibid., § 71 odůvodnění rozhodnutí. 61 SDEU, rozhodnutí Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. září 2016 v případu C-304/14 Secretary

of State for the Home Affairs proti C.S. 62 Ibid., § 46 odůvodnění rozhodnutí.

23