SLP 12 (2017)

politického azylu se územní azyl vyvíjí zejména v důsledku Velké francouzské revolu- ce. 284 Považuje se za „ ochranu, kterou stát poskytuje na svém území nebo na jiném místě spadajícím pod některý z jeho orgánů jednotlivci, který jej přišel vyhledat “. 285 Od azylu je třeba odlišovat institut uprchlictví , 286 který je tradičně považován za institut mezinárodního práva, 287 které upravuje nabývání a pozbývání uprchlického statusu a prá- va uprchlíků. 288 Na univerzální úrovni prameny představují Úmluva o právním postavení uprchlíků z r. 1951 a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z r. 1967, přičemž subjekty smluvních vztahů jsou státy a uprchlíci jsou adresáty práv a výhod; 289 stěžejním právem je právo nebýt navrácen na území státu, kde uprchlíkovi hrozí pronásledování. Je však třeba upozornit, že v české právní terminologii a v právu platném na našem území se tento pojem objevuje ještě dříve, a to poněkud v odlišném smyslu a významu. Zákon z r. 1917 upravoval tzv. státní péči o uprchlíky. 290 Váleční uprchlíci ( Kriegsflüchtlinge ) byli definováni jako „osoby, jež buď důsledkem úředního opatření, buď dobrovolně hrozícího přímé- ho válečného nebezpečí opustí místo svého stálého pobytu nebo nemohou se do něho navrátiti“ (§ 1 odst. 1). V podstatě se tedy nejednalo o uprchlíky v dnešním smyslu slova, nýbrž o vnitřně přesídlené osoby ( internally displaced persons – IDPs) s tím, že k tomuto přesídlení („opuštění“) muselo dojít v souvislosti s tehdy probíhající válkou. 291 Citovaný zákon počítal s tím, že „váleční uprchlíci cizí státní příslušnosti mohou býti za předpokladů ministrem vnitra stanovených postaveni na roveň válečným uprchlíkům rakouské státní příslušnosti“ (§ 1 odst. 3), nicméně se zákon primárně vztahoval na rakouské státní občany a nerakouští státní občané 284 SINHA, s. P. Asylum and International Law . Hague: Martinus Nijhoff, 1971, s. 19. 285 GRAHL-MADSEN, A. The Status of Refugees in International Law . Vol. II – Asylum, Entry and Sojourn. Leiden: A.W. Sijthoff, 1972, s. 3. 286 Srov. MADLEŇÁKOVÁ, L. Vnitřní správa VI – Mezinárodní ochrana. In SLÁDEČEK, V., POUPE- ROVÁ, O. a kol. Správní právo. Zvláštní část (vybrané kapitoly). 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 103. 287 ŠTURMA, P. (ed.) a kol., op. cit., s. 11. 288 Ibid., s. 25. 289 Tamtéž, ss. 25-26. K definici pojmu srov. HONUSKOVÁ, V. Definice uprchlíka a její výklad a apli- kace v současném mezinárodním právu. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta v nakl. E. Rozkotová, 2011. 290 Zákon č. 15/1918 ř. z., o ochraně válečných uprchlíků. Během války postavení těchto osob ještě upra- vovaly císařské nařízení č. 213/1914 ř. z., o ochraně civilních osob, které k účelům vedení války budou ze svého pobytného místa s donucením vzdáleny, a prováděcí nařízení č. 214/1914 ř. z. 291 K tomu srov. např. nález rakouského Správního soudu Budw. A 12.187/1918. 292 Nález rakouského Správního soudu A 12.302/1919. 293 K některým aspektům poskytování útočiště cizincům v tomto období srov. KRYSKA, D. Právo azylu v Listině základních práv a svobod v historické perspektivě. K poctě docenta Vladimíra Mikule. Správní právo . 2015, č. 3, ss. 132-140. neměli na péči o uprchlíky právní nárok. 292 ͷ. První Československá republika ͸Ϳ͹ Vznikem Československé republiky došlo ke změně suveréna a obnově české státnosti. S jistou nadsázkou se dá říci, že toto bylo rovněž spjato s problematikou občanství a azylu

99