SLP 12 (2017)

Výhodnější režim ve prospěch státních občanů připouští také úprava volného po- hybu pracovníků a svobody usazování. Čl. 45 odst. 2 a čl. 51 odst. 1 SFEU výslovně upravují výjimky pro zaměstnání ve veřejné správě, resp. pro podnikatelskou činnost, která je spjata s výkonem veřejné moci. Zákaz diskriminace na základě státní přísluš- nosti se na tyto oblasti nevztahuje. Jako problematické se jeví vymezení přístupu unijních občanů k sociálním dávkám v hostitelské zemi. Analýza této problematiky by překročila rámec této publikace. 369 Chceme jen připomenout rozsudek SDEU ve věci Brey, 370 který nastolil zajímavý směr uvažování. Šlo o německého občana a jeho manželku, kteří se z Německa přestěhovali do Rakouska. V rámci německého sociálního systému pan Brey pobíral invalidní dů- chod a další sociální dávky v celkové výši 1.080,- €/měsíc. Po příjezdu do Rakouska si pan Brey, který nijak nepřispěl do rakouského systému sociálního zabezpečení a zřej- mě už ani nikdy přispívat nebude, zažádal o rakouskou sociální dávku, která měla jeho německý invalidní důchod dorovnat na rakouský standard, a to konkrétně o částku 326,- €/měsíc. Pan Brey odůvodnil svoji žádost tím, že jeho nízký německý důchod nebude na běžné životní náklady v Rakousku stačit. Příslušný správní orgán, který žádost pana Breye zamítl, argumentoval, že neměl dostatečné prostředky na to, aby jeho pobyt v Rakousku byl legální. Poté, co Nejvyšší soud ve Vídni předložil v dané věci předběžnou otázku, SDEU dovodil, že pobytová směrnice 2004/38/ES připouští určitou finanční solidaritu mezi státními příslušníky hostitelského členského státu a ostatními unijními občany. Podle SDEU je na národ- ních orgánech, aby posoudily poskytnutí sociálních dávek migrujícím unijním občanům ve světle proporcionality. Za relevantní kritéria označil SDEU délku pobytu unijního občana v hostitelském členském státě, výši konkrétní dávky a dobu jejího vyplácení a cel- kovou zátěž pro systém sociální pomoci v hostitelském státě. Automatické vyloučení neaktivních unijních občanů z pobírání dané sociální dávky neobstojí ve světle práva EU. Zarážející je, že SDEU dovodil tyto dalekosáhlé závěry bez jediného odkazu na úpravu unijního občanství či Listinu základních práv EU. Argumentace SDEU byla opřena pouze o pobytovou směrnici 2004/38/ES, 371 a to navzdory tomu, že SDEU ve svém rozsudku ně- kolikrát odkázal na základní právo unijních občanů volně se pohybovat a pobývat na území členských států. Postup SDEU tak naznačuje snahu budovat některé prvky koncepce unij- ního občanství mimo rámec, resp. nad rámec výslovné úpravy primárního práva. V této souvislosti Dimitry Konechov, profesor evropského ústavního práva na uni- verzitě v Groningenu, upozornil na to, že kdyby členské státy chránily své národní systémy sociální solidarity, zhoršily by tím nerovné rozdělení bohatství v rámci EU. 369 Viz podrobněji SCHEU, H. C. „Sociální turistika“ unijních občanů ve světle práva EU. In. JÍLEK, D., POŘÍZEK, P. (eds.) Pobyt cizinců: vybrané právní problémy II , Brno, 2015, ss. 114-138. 370 SDEU, C-140/12, rozsudek ze dne 19. září 2013. 371 SDEU řešil především otázku vztahu pobytové směrnice k nařízení EP a Rady č. 883/2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení, jelikož v obou právních aktech je upraven poněkud odlišný rozsah zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti.

117