SLP 12 (2017)

že švýcarská právní úprava předpokládala udělení státního občanství v případě, že si občan Švýcarska vzal za manželku cizinku, ale pokud by se občanka Švýcarska vdala za cizince, právo na švýcarské občanství by takovému muži nevznikalo. EKLP zde poznamenala, že článek 14 EÚLP nemá samostatnou aplikaci a může být namítán pouze ve spojení s jiným ustanovením EÚLP. Dle názoru EKLP vzhledem k tomu, že právo na získání občanství cizího státu není zaručeno EÚLP, nelze tedy ani stanovit, že odlišná právní úprava ve vztahu k mužům a ženám v otázce nabývaní občanství by byla v rozporu s ustanoveními EÚLP. 494 Samotný Evropský soud pro lidská práva se k otázce občanství v EÚLP poprvé vyjádřil až v roce 1999 ve věci Karassev a rodina proti Finsku . 495 Skutkové okolnosti tohoto případu jsou následující. Stěžovatel Andrei Karassev se narodil na území Finska v roce 1992 rodičům, kteří měli původně občanství Sovětského svazu a poté ani ruské, ani finské občanství nezískali. Před ESLP namítal, že kvůli otálení finských orgánů se stal osobou bez státní příslušnosti. Evropský soud pro lidská práva zde poznamenal, že přestože právo na občanství jako takové není zaručeno EÚLP, lze připustit, že za ur- čitých okolností by mohlo svévolné odmítnutí udělit občanství vyvolat jistý problém podle článku 8 EÚLP z důvodu dopadu takového odmítnutí na soukromý život jed- notlivce. 496 S ohledem na toto se ESLP rozhodl posoudit, zda chování finských orgánů v této věci bylo v rozporu s EÚLP. Podle právní úpravy platné v příslušném období mělo dítě narozené na území Finska, které nezískávalo narozením jiné státní občanství, nárok na obdržení finského občanství. Dle názoru finských úřadů Andrei Karassev ne- mohl narozením finské občanství získat, protože při narození obdržel občanství Ruské federace. Dle mínění stěžovatele, které bylo doloženo potvrzením ruského velvyslanec- tví ve Fisku, ruské občanství nikdy nezískal. ESLP v tomto ohledu odkázal na skuteč- nost, že rodiče stěžovatele ztratili ruské občanství pouze v roce 1997, tedy v roce 1992 nic nebránilo Andrei Karassevovi získat ruské státní občanství. Proto dospěl k závěru, že k porušení článku 8 EÚLP nedošlo a stížnost prohlásil za zjevně neopodstatněnou. Při posuzování porušení článku 14 EÚLP ve spojení s článkem 8 ESLP se procesně ne- zabýval aplikovatelností tohoto ustanovení na případ občanství, ale pouze prohlásil, že stěžovatel neposkytl postačující důkazy toho, že byl diskriminován na základě původu nebo příslušnosti k národnostní menšině. Pozornost zaslouží rozhodnutí ESLP ve věci Kuduzović proti Slovinsku 497 ze dne 17. května 2005. Zde stěžovatel namítal, že i když se narodil a bydlí ve městě Šoštanj na Slovinsku, tak v roce 1991, poté, co se Slovinsko stalo nezávislým státem, nezískal slovinské občanství, protože nesplňoval podmínku nepřetržitého pobytu na území. 494 Ibid.: „the right to obtain the citizenship of a foreign state is not as such guaranteed by the Convention. The fact that, at the time of marriage, different rules prevailed as to the acquisition of Swiss nationality, does not therefore raise an issue under Article 14…“ 495 ESLP, Karassev a Rodina proti Finsku , stížnost č. 31414/96, rozhodnutí ze dne 12. ledna 1999. 496 Ibid. 497 ESLP, Kuduzović proti Slovinsku, stížnost č. 60723/00, rozhodnutí ze dne 17. května 2005.

142