SLP 12 (2017)

od EÚLP, EÚSO nepředvídá zřízení mezinárodního soudu, který by dohlížel na dodr- žování práv zakotvených v této úmluvě. Důležité je také mít na zřeteli, že práva zakotvená v mezinárodních smlouvách ne- musí mít absolutní povahu a za určitých podmínek lze tato práva omezit. Tak samot- ná EÚSO ve svém článku 7 stanoví sedm výjimek, kdy smluvní stát může ve svém vnitrostátním právu stanovit, že osoba jeho státního občanství pozbývá. Gramatický výklad článku 4 EÚSO může také vést k závěru, že toto ustanovení nikoliv zakotvuje samotné právo každé osoby na státní příslušnost, ale pouze stanoví zásady, principy, cíle, které by státy měly následovat, ale které nejsou právním závazkem samy o sobě. Ve světle těchto úvah nemusí být praxe ESLP tak zjevně rozporná s ustanoveními EÚSO. Mimoto ESLP nejednou uvedl, že svévolné zamítnutí žádosti o udělení nebo zřeknutí se státního občanství může za určitých okolností vyvolat problémy podle článku 8 EÚLP, pokud takové rozhodnutí má dopad na soukromý život jednot- livce. I když orgány EÚLP ještě nikdy ve své praxi porušení článku 8 v souvislosti s odebráním nebo neudělením státní příslušnosti nekonstatovaly, lze předpokládat, že meritorní rozbor těchto záležitosti svědčí o tom, že teoreticky se ESLP nakonec může právem na občanství zabývat. Praxe ESLP ukazuje, že jeho přístup je totožný jak k negativnímu, tak i pozitivnímu aspektu práva na občanství, tedy k možnosti zbavení i obdržení státní příslušnosti. Další pravidlo, které vyplývá z praxe tohoto orgánu je to, že nabytím státního občan- ství osoba ztrácí postavení oběti v řízení před ESLP a taková stížnost bude na základě článku 35 zamítnuta. Problematickým je aspekt týkající se nemožnosti během dlouhého období zís- kat nebo vzdát se práva na státní občanství. Na jednu stranu ve věci Kuduzović proti Slovinsku 519 prohlásil ESLP námitky stěžovatele, které se týkaly událostí, jež započaly před ratifikací EÚLP Slovinskem, neslučitelné ratione temporis . Z toho by se dalo do- vodit, že neudělení státního občanství osobě během dlouhého období není „trvající situací“ ve smyslu EÚLP. Na straně druhé, ve věci Borisov proti Litvě 520 týkající se rozhodování o udělení povolení k pobytu a občanství během šesti let, ESLP souhlasil s tvrzením stěžovatele, že k porušení jeho práv dle článku 8 EÚLP mohlo dojít s ohle- dem na nejistotu ve které se nacházel během více než šesti let. Takový postup ESLP vypovídá o možnosti shledat v tomto případě porušení EÚLP s tím, že by se dalo mluvit o tzv. „trvajícím“ porušení. Nicméně ESLP nakonec rozhodl o vyškrtnutí této stížnosti ze seznamu případů, protože dospěl k závěru, že věc byla vyřešena udělením povolení k pobytu v Litvě stěžovateli. Zkoumaná praxe ESLP neprokazuje, že s přijetím nebo se vstupem Evropské úmluvy o státním občanství v platnost došlo ke změně při výkladu ustanovení EÚLP. Změny přinesl Protokol č. 11 k EÚLP, který vstoupil v platnost rok poté, co byla

519 ESLP, Kuduzović proti Slovinsku, stížnost č. 60723/00, rozhodnutí ze dne 17. května 2005. 520 ESLP, Borisov proti Litvě, stížnost č. 9958/04, rozsudek ze dne 14. června 2011.

148