SLP 12 (2017)

národní právo samo obsahuje určitá pravidla nebo požadavky, které na institut občanství samo klade? Přičemž tyto požadavky ze strany mezinárodního práva by pak případně mohly jít i nad rámec toho, co od institutu občanství vyžaduje dotčený vnitrostátní právní řád. Tedy zejména, zda i pro účely ochrany investic tribunály vyžadují v určitých případech prokázání efektivního občanství a tzv. faktické úzké vazby mezi občanem a státem, tak jak byl tento pojem vymezen Mezinárodním soudním dvorem v rámci interpretace a aplikace institutu diplo- matické ochrany v případě Nottebohm. 634 ͻ. Prokazování ne/existence občanství a rozhodovací praxe mezinárodních tribunálů Všechny tyto shora uvedené otázky hrály ústřední roli v rozhodnutí ve věci Soufraki proti Spojeným arabským emirátům (SAE), kde byl tribunál konfrontován otázkou, zda-li je žalobce (investor) oprávněn vznést svůj nárok v arbitrážním řízení dle BIT uzavřené mezi Itálii a Spojenými arabskými emiráty. 635 Žalovaný stát (SAE) totiž vznesl námitku absence jurisdikce tribunálu, a to právě na základě tvrzení spočívající v ne- dostatku aktivní legitimace investora, který dle názoru žalovaného postrádal pro účely mezinárodního arbitrážního řízení italské občanství. Žalobce, pan Soufraki, se narodil italským občanům na území Lybie, která v té době spadala pod suverenitu Itálie a do- vozoval tak vznik jeho italského občanství narozením, a to jak z hlediska ius sanguinis, tak i z hlediska ius soli. Ovšem v roce 1991 pan Soufraki nabyl také občanství Kanady, kde se rovněž usídlil. Vznikla tedy otázka, zda s ohledem na nabytí kanadského občan- ství bylo možné pana Soufrakiho stále považovat také za občana Itálie, na kterého se vztahovala dotčená BIT. Žalobce na podporu svého tvrzení o existenci italského občanství tribunálu předlo- žil nejen italský pas, ale i další vnitrostátní identifikační dokumenty a osvědčení o stát- ním občanství vydané italskými státními orgány. Žalobce dokonce tribunálu předložil také dopis italského Ministerstva zahraničních věcí osvědčující, že pan Soufraki byl italským občanem od roku 1992 a ve všechny okamžiky rozhodné pro jurisdikci tri- bunálu z hlediska ratione temporis. 636 V rámci svých podání se pan Soufraki snažil tribunál přesvědčit o tom, aby pouze převzal názor italských úřadů a neprováděl vlastní zhodnocení této problematiky. 637 Žalované Spojené arabské emiráty na druhou stra- nu argumentovaly absencí tzv. „efektivního občanství“ mezi Itálií a panem Soufrakim a dle jejich názoru tedy za jeho dominantní občanství mělo být považováno občanství Kanady. 638 Žalovaný stát tak evidentně usiloval o to, aby se mezinárodní rozhodčí orgány i v případě ochrany investic přiklonily ke standardu „efektivního občan- 634 MSD, Nottebohm Case, Lichtenstein v. Guatemala , Judgment, Second Phase, 1955. 635 Hussein Nuaman Soufraki v. The United Arab Emirates, ICSID Case No. ARB/02/7, Award, 7. červen- ce 2004. 636 Soufraki, pozn. pod čarou 22, § 53 a násled. 637 Soufraki, pozn. pod čarou 22, § 54. 638 Soufraki, pozn. pod čarou 22, § 9 a 43 a násled.

188