SLP 12 (2017)

ho faktického pouta mezi investorem a státem místo, neboť pokud by smluvní strany zamýšlely užití tohoto testu efektivního občanství i v této oblasti, tak by jej dle tribu- nálů výslovně do textu smluv začlenily. S tímto přesvědčením tribunálů lze sice pole- mizovat, neboť je možné si představit situaci, kdy smluvní strany IIA sice ve smlouvě definují investora jako občana dané země a určeného dle jejího právního řádu, ovšem s tím, že předpokládají, že předmětný termín „občan“ bude interpretován s ohledem na ne/existenci faktické vazby a tedy pomocí testu efektivního občanství. Přes tuto po- chybnost nelze ale ignorovat, že v oblasti ochrany zahraničních investic jsou tribunály v praxi konzistentně neochotné test efektivního občanství aplikovat. Pokud by si tedy státy přály, aby i v oblasti ochrany zahraničních investic byl test efektivního občan- ství užíván, lze doporučit, aby jej přímo výslovně uvedly v textu dané IIA, tak jak to pro případy fyzických osob s dvojím občanstvím činí například nová vzorová dohoda o ochraně investic České republiky. 660

660 Vzorová dohoda o ochraně investic České republiky, dostupná na http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni- sektor/ochrana-financnich-zajmu/arbitraze/aktualni-informace/2016/ministerstvo-financi-vypracovalo- novou-v-27033 [cit. 2017-07-27]. Investor je dle článku 1 odst. 3 (a) definován jako: „ The term “natural person” shall mean any natural person having the nationality of either Contracting Party in accordance with its laws, provided that a natural person who has dual nationality of the Czech Republic and the ……………… shall be deemed to be exclusively a national of the Contracting Party of his or her dominant and effective nationality.“

194