SLP 14 (2020)

zahrnuje i omezení jiných lidských práv jako je například právo na svobodné uzavření manželství. U zločinů proti lidskosti tedy existuje pro tento skutek zvláštní skutková podstata vyjadřující, že se nejedná nutně jen o zločin sexuálního charakteru. U vá- lečných zločinů by však nucené manželství nejspíš mělo zůstat kvalifikováno dle čl. 8 odst. 2 písm. b) bod xxii, případně čl. 8 odst. 2 písm. e) bod vi ŘS. Přestože tedy jako zločin sexuálního násilí mohou být kvalifikována i jednání, která nutně nemusí zahrnovat sexuální okolnosti, je překvapující, jak se k amputaci penisu a nucené obřízce vyjádřil přípravný senát MTS v případu Muthaura. Na jednu stranu s ním lze souhlasit, že ne každý útok na lidské tělo a jeho sexuální partie nutně musí být zločinem sexuálního násilí. Ale další odstavec už je doslova jako vystřižený ze špat- ného snu. Podle přípravného senátu totiž „ byly akty motivovány etnickými předsudky a cílily na výraz kulturní nadřazenosti [… a proto] se nejednalo o jiné formy sexuálního násilí dle článku 7 odst. 1 písm. g) ŘS. “ 57 Myšlenka, že odstranění orgánu napros- to nezbytného pro sexuální život není automaticky sexuálním zločinem, je naprosto zcestná. Je vážně těžké pochopit, co by přípravný senát k dokázání sexuálního charak- teru činu ještě vyžadoval. 58 ͽ . Záv ě r Ačkoliv je Římský statut (nejen z hlediska hmotněprávní úpravy) zdaleka nejroz- sáhlejším pramenem mezinárodního trestního práva v historii, stále zůstávají otevřené otázky. A to jak ve Statutu samotném, tak v judikatuře. Nelze si ani nevšimnout, že by mezinárodní spravedlnosti prospěl pečlivější výklad aplikovatelného práva ze stra- ny Soudu v některých případech. Přesto se autor kapitoly kloní k názoru, že Soud je rozhodně přínosem pro mezinárodní spravedlnost a pozitiva významně převládají nad někdy tvrzenými negativy. Jak se ukázalo v předchozím textu, existuje celá řada zločinů, jejichž trestání buďto explicitně chrání děti anebo tak činí implicitně při ochraně všech. I v této oblasti by však judikatura v některých případech zasloužila větší preciznost. Nejen kvůli ochraně práv obviněných, ale rovněž kvůli ochraně obětí, kterým rozhodně neprospějí zklamá- ní z případného neúspěšného procesu s podezřelým ze spáchání zločinů, o kterých jako svědci musí vypovídat, vše si připomenout a pak mít pocit nedostatku spravedlnosti, je-li obžalovaný zbaven viny pro procesní pochybení během řízení.

57 MTS, Prokurátor v. Francis Kirimi Muthaura, Uhuru Muigai Kenyatta a Mohammed Hussein Ali , ICC- 01/09-02/11-382, PTCh II, rozhodnutí o potvrzení obvinění, para. 266. 58 UHLÍŘOVÁ, K. Contribution of the International Criminal Court to the Prosecution of Sexual and Gender-Based Crimes: between Promise and Practice. In: ŠTURMA, P. (ed.) The Rome Statute of the ICC at Its Twentieth Anniversary . Leiden/Boston: Brill/Nijhoff, 2019, s. 94.

105