SLP 14 (2020)

ření v právním řádu jsou, např. kriminalizace pronásledování (stalking), fyzického ná- silí, znásilnění a podobného sexuálního násilí, některé problémy se v ČR v současné době prakticky nevyskytují (jako nucené sňatky, vraždy ze cti, ženská obřízka, nebo nucené potraty a nucené sterilizace). Na druhé straně zkušenosti z jiných evropských zemí s větším počtem migrantů z odlišného kulturního a náboženského prostředí, ja- kož i české zkušenosti z minulého období (sterilizace), svědčí o tom, že riziko někte- rých činů proti ženám není dobré podceňovat. Nicméně některá ustanovení mohou být problematická a lze jimi argumentovat proti ratifikaci úmluvy. Jak již také upozornila Česká advokátní komora (ČAK), čl. 28, který se týká oznamování násilných činů členy některých profesí (Reporting by profes- sionals), může být problematický, pokud by se použil zákonodárcem jako další zámin- ka k prolomení mlčenlivosti advokátů. Čl. 28 nicméně nepožaduje zrušení povinnosti mlčenlivosti všech regulovaných profesí, pouze tato povinnost podle vnitrostátního práva nemá být překážkou pro možnost za vhodných podmínek ( under appropriate conditions ) oznámit závažné násilné činy. 2 Minimálním krokem by byla formulace vý- kladového prohlášení, kterým by ČR ozřejmila, že taková výjimka se může týkat jen profesí jako lékaři, psychologové, učitelé, kteří se setkávají s obětmi násilí, ale s vy- loučením advokátů, nebo pouze u takových zjištění advokátů, která by neznamenala udávání klientů jako pachatelů. Několik dalších ustanovení může vést k nepřiměřené finanční zátěži státu, zby- tečnému zvyšování trestní represe, nebo zneužívání migrace a pobytových práv. Istanbulská úmluva však podle čl. 78 odst. 2 dovoluje uplatnění výhrad k některým článkům, zde by bylo vhodné jich v podstatné míře využít. Týkají se zejména čl. 30 odst. 2, který požaduje vyplácení kompenzace obětem násilí státem namísto pachatele, čl. 55 odst. 1, který požaduje vyšetřování činů i bez oznámení či bez souhlasu oběti, a to pro drobné činy fyzického násilí, a čl. 59, který příliš velkoryse požaduje udělo- vání pobytových statusů pro migranty, v případě rozvodu manželství a pro oběti činů uvedených v úmluvě. Zde jsou namístě výhrady. Kromě toho je vhodné využít možnosti výhrady podle čl. 78 odst. 3, který státu při ratifikaci nebo přístupu k úmluvě umožňuje si vyhradit právo stanovit jiné než trestní sankce pro případy psychického násilí (čl. 33), popř. i stalkingu (čl. 34). Co se týče 2 Ibid, para. 148: „The term “under appropriate conditions” means that Parties may determine the situations or cases to which this provision applies. For instance, Parties may make the obligation contained in Article 28 contingent on the prior consent of the victim, with the exception of some specific cases such as where the victim is a minor or is unable to protect her or himself due to physical or mental disabilities. Moreover, each Party is responsible for determining the categories of professionals to which this provision applies. The term “certain professionals” is intended to cover any number of professionals whose functions involve contact with women, men and children who may be victims of any of the forms of violence covered by the scope of this Convention. Additionally, this article does not affect the rights, in conformity with Article 6 ECHR, of those accused of acts to which this Convention applies, whether in civil or criminal proceedings.“

55