SLP 14 (2020)

na návštěvy k sobě domů, a věnovala jim svůj drahocenný čas jako nikdo jiný. Všichni, kdo jsme měli to štěstí, být vedeni paní docentkou, jsme tak od ní obdrželi mnohem více, než jsme si vůbec dokázali představit. Jsem velmi šťastná, že se paní docentka dožila tohoto krásného věku a doufám, že nás ještě mnoho let bude obdařovat svojí přítomností. Tento článek, věnovaný paní docentce, bych ráda zaměřila na problematiku lid- ských práv starších žen. To, že ženy se liší od mužů je daná fyziologická skutečnost, avšak jako lidské bytosti jsou si muži a ženy rovni, mají stejná lidská práva. Za účelem dosažení plné rovnoprávnosti mužů a žen se členské státy OSN rozhodly přijmout Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, kterou ke dnešnímu dni ratifi- kovalo 189 států, 2 což jsou v podstatě veškeré státy světa. V preambuli této úmluvy najdeme větu, že „… blaho světa a věc míru vyžadují maximální účast žen za rovnopráv- ných podmínek s muži ve všech oblastech, majíce na paměti velký přínos žen k blahu rodiny a rozvoji společnosti, dosud ne plně uznávaný, společenský význam mateřství a úlohu obou rodičů v rodině a při výchově dětí “. 3 Nepopiratelnou skutečností je, že pouze žena má možnost rodit děti, a že v určitém období potřebuje s ohledem na mateřství zvláštní péči a podporu. Myslím si, že právě v potřebě zvláštní péče a podpory je období těho- tenství srovnatelné se stářím ženy. Těhotná žena na konci termínu má stejně jako starší žena o hodně méně sil, potíže s pohybem, horší spánek apod. Kvůli omezeným fyzi- ologickým schopnostem je tak například zvykem, že se v tramvaji těhotným i starším ženám uvolní místo na sezení. Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ve svých článcích 11 a 12 pamatuje na potřeby těhotných žen. Vybízí smluvní strany, aby ženám zajistily příslušné služby v souvislosti s těhotenstvím, šestinedělím a poporodním obdobím, včetně odpovídající výživy během těhotenství a kojení. Není zde však žádná zmínka o nezbytnosti poskytnout zvláštní podporu také starším ženám. Je to pochopitelné, protože v stáří se i muži potýkají se srovnatelnými komplikacemi jako ženy. Z tohoto důvodu pravděpodobně nenajdeme ani žádnou univerzální úmlu- vu, která by se týkala specificky postavení starších žen. Nicméně doporučení CEDAW o starších ženách a jejich lidských právech z roku 2010 4 uvádí, že postavení mužů a žen ve staří není totožné. Kvůli odlišnému přístupu ke vzdělání a zaměstnání mohou mít na konci života velmi odlišné příjmy (ženy mívají zpravidla menší důchody a vlast- ní menší majetek) a přístup ke zdravotní a sociální péči, což činí ženy zranitelnější- mi. Bohužel se jedná pouze o soft law pramen mezinárodního práva. Zmíněný postoj k právům žen tedy není závazný a jenom žádoucí. Ani na regionální úrovni, zejména pokud jde o smluvní úpravu nejvýznamnější lidskoprávní organizace, Rady Evropy, neexistuje v současnosti žádná úmluva, která by 2 Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, 1249 UNTS 1, sjednána 18. 12. 1979, v platnosti ode dne 3. 9. 1981, č. 62/1987 Sb. 3 Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, New York, 18. 12. 1979. 4 General recommendation No. 27 on older women and protection of their human rights, CEDAW/C/ GC/27, 16. 12. 2010.

80