NEDÁVNÉ A PLÁNOVANÉ ZMĚNY V PRACOVNÍM PRÁVU...

Závislá práce je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, tedy ve vztahu subordinace, dále je vykonávána jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů, přičemž ji zaměstnanec pro zaměstnavatele vyko nává osobně. 8 Podmínkami, na základě kterých musí být závislá práce vykonávána, 9 jsou, že práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípa dě na jiném dohodnutém místě. 10 Tuto definici teď porovnám s vymezením práce v rámci podnikatelské činnosti. Podnikatelem jsou podle občanského zákoníku všechny osoby, které fakticky podnika jí, aniž by tedy potřebovaly veřejnoprávní oprávnění. Podnikatel je přitom definován pomocí znaků činnosti, kterou vykonává a která se označuje jako podnikání. A co je tedy podnikání? Zprvu se jedná o činnost výdělečnou. 11 Tento znak nemůžeme po važovat za rozlišující, neb se jím vykazují obě formy činnosti, tedy závislá i nezávislá práce. Dalším znakem podnikání je jeho samostatný výkon. Zde již je možné vidět odklon od podstaty závislé práce, protože podnikatel není na základě tohoto znaku ve vztahu podřízenosti vůči jiné osobě, a tedy sám podle své úvahy rozhoduje o tom, jak výdělečnou činnost bude provozovat. Podnikatel dále vykonává činnost na vlastní účet a vlastní odpovědnost, což znamená, že nese rizika z ní vyplývající. 12 To je v pří mém rozporu s podstatou závislé práce. Činnost je dále vykonávána živnostenským nebo jiným obdobným způsobem, přičemž se nejčastěji uvádí, že tento znak je napl něn v situacích, kdy je její podstatou nabídka zboží a služeb třetím osobám, a nikoli investování do vlastního majetku za účelem jeho zhodnocení. 13 V neposlední řadě je znakem podnikatelské činnosti skutečnost, že je vykonávána se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. 14 Tento není podle mého názoru možné označit za rozlišující ve vztahu k pojmu závislá práce, protože ač není obsažen explicitně v rám ci její definice, je nepochybně inherentně spojen s jejím výkonem. Po těchto teoretických klasifikacích zde nicméně považuji za důležité upozornit na skutečnost, že svět není černobílý a totéž, ne-li o to víc, platí o právu a právní vědě. Pokud bych chtěla kategorizovat platformové zaměstnávání jako buď závislou práci, kterou je možné konat pouze v pracovněprávním vztahu, nebo činnost jinou, často samostatnou výdělečnou činnost, opominula bych tak zcela existenci dalších forem, 8 Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 9 HŮRKA, Petr. Pracovní právo a jeho obecné vymezení. In: HŮRKA, Petr a kol. Pracovní právo v bodech s příklady . 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. 2022. S. 3. ISBN 978-80-7552-637-3. 10 Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 11 DĚDIČ, Jan. Podnikatel. In: ČERNÁ, Stanislava, ŠTENGLOVÁ, Ivana, PELIKÁNOVÁ, Irena, DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní právo – podnikatel, podnikání, závazky s účastí podnikatele . 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016. S. 58. ISBN 978-80-7552-333-4.

12 Tamtéž, s. 59. 13 Tamtéž, s. 60. 14 Tamtéž.

38