NEDÁVNÉ A PLÁNOVANÉ ZMĚNY V PRACOVNÍM PRÁVU...

2.5 Australské společenství Považuji za příhodné zaměřit svou pozornost i za hranice Evropy, aby zde byla mož nost pro komplexní komparaci různých úhlů pohledu. Australský Nejvyšší soud se v usnesení 207 CLR 21 ze dne 9. srpna 2001 Hollis v. Vabu Pty Limited (2001) rovněž zabýval problematikou postavení osob pracujících v rámci kurýrních služeb. Kurýr v tomto případě jako cyklista zavinil z nedbalosti srážku s chodcem, který si právě v ten moment vyzvedával zásilku. Když na kurýra sražený chodec volal, ten neprojevil výraznější reakci a z místa srážky odešel, své kolo přitom tlačil. Byl oblečen do unifor my kurýrní společnosti, pro kterou pracoval, čehož si chodec všiml. Ten si nakonec z této srážky odnesl zranění s trvalými následky. Na základě této skutečnosti zažaloval kurýrní společnost. Ta v reakci na situaci prohlásila, že kurýr, a v konečném důsledku ani žádní jiní pro ni pracující kurýři, nejsou a nemohou být jejími zaměstnanci, pro tože podle smlouvy jsou na ní nezávislé, a nepracují tak v pracovněprávním poměru. 21 Nejvyšší soud v rámci řešení tohoto případu poukázal na rozpor mezi formálním označením kurýrů jako osob samostatně výdělečně činných a skutečnou podobou je jich právního postavení. Kurýrní společnost poskytovala kurýrům uniformy, ukládala kurýrům povinnost nosit její logo, jakož i v neposlední řadě řídila pohyb kurýrů, tak že zde panoval prvek kontroly. Kvůli naplnění materiální stránky pracovněprávního vztahu Australský Nejvyšší soud rozhodl tak, že kurýry označil za zaměstnance této Jak je možné si povšimnout, ani v zahraniční pracovněprávní judikatuře není mož né nalézt univerzální celistvou odpověď, která by poskytla komplexní obraz a mož nost efektivního řešení, podle kterého by bylo možné se řídit a následně ho aplikovat na další jednotlivé případy v praxi. Závěry soudů jsou kvůli specifičnosti konkrétních řešených situací těžko přenositelné, nicméně poskytují alespoň základní kritéria, na zá kladě kterých je možné jednotlivé situace klasifikovat (např. kontrola zaměstnanců, uniformy reprezentující zaměstnavatele, práce, která nevyžaduje zvláštní schopnosti či dovednosti). Jelikož se, jak jsem nastínila výše, prolíná tato nesourodost i napříč Evropou, je možné narazit na formující se návrh Směrnice v rámci Evropské unie. Ta si totiž klade za cíl poskytnout jasný a snadno aplikovatelný rámec, podle kterého by se daly řešit případy v praxi efektivněji a účinněji. společnosti. 22 2.6 Shrnutí

21 PICHRT, Jan. Profesionální sportovec zaměstnancem? In: PICHRT, Jan. Sport a (nejen) pracovní právo . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. S. 26 a 27. 22 PICHRT, Jan. Profesionální sportovec zaměstnancem? In: PICHRT, Jan. Sport a (nejen) pracovní právo . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. s. 26 a 27.

41