NEDÁVNÉ A PLÁNOVANÉ ZMĚNY V PRACOVNÍM PRÁVU...

Lze tak dojít k závěru, že připuštění pravidel OZ o náhradě škody, minimálně škody způsobené zaměstnanci zaměstnavatelem, se nepříčí zásadám pracovního práva a vypl ňuje výše popsané nespravedlnosti. 3. Náhrada škody podle OZ Za předpokladu, že připustíme širší použití pravidel o náhradě škody v OZ, otevírá se potenciální způsob připuštění náhrady cestou přes občanské právo. 3.1 Modelová situace Znovu zde připomenu modelovou situaci, kterou zde řeším. Představte si situaci, kdy v nějakém regionu je zaměstnavatel, který vykonává jako svůj předmět podnikání velice specifickou činnost. Uchazeči o práci u tohoto zaměstnavatele musí splnit velice náročné kvalifikační podmínky, jako je např. vysokoškolské vzdělání, specifická praxe apod. Konkurenční zaměstnavatel s obdobně specifickými požadavky na kvalifikaci svých zaměstnanců se nachází někde daleko od prvního zaměstnavatele. A takový za městnavatel dá neplatnou výpověď z pracovního poměru svému zaměstnanci, který splnil složité kvalifikační podmínky, aby dostal práci u tohoto zaměstnavatele. Zároveň tuto neplatnou výpověď doprovázelo citelné zhoršení vztahů mezi stranami, a není tak spravedlivé po zaměstnanci požadovat, aby se případně do práce musel vrátit podle mechanismu upraveného v ZPr. Tento zaměstnanec tak ze své práce odejde, a pokud nebude trvat na dalším zaměstnávání, nebude mít žádné právo na kompenzaci. Zaměstnanec se tak zaviněním svého už bývalého zaměstnavatele octne na trhu v si tuaci, kdy ve svém okolí v přístupné vzdálenosti od svého bydliště nenajde pracovní místo, které by odpovídalo jeho kvalifikaci. Má tak na výběr v zásadě dvě možnosti. Buďto si najde místo, kde neuplatní své vzdělání a zkušenosti, s čímž se většinou pojí snížení ohodnocení, nebo se přestěhuje daleko od svého původního bydliště ke kon kurenčnímu zaměstnavateli. V obou případech se takovému člověku zhoršilo postavení a snížila hodnota jeho jmění. 3.2 Právní kvalifikace Z hlediska občanského práva se stalo to, že závazek neplatnou výpovědí neskončil, a zaměstnavatel je tak v prodlení s povinností přidělovat zaměstnanci práci a posléze také v prodlení s úhradou zaměstnancovy mzdy. Jak bylo výše řečeno, patrně není možné přiznat zaměstnanci nárok na náhradu mzdy podle ZPr. Ale je třeba brát v úvahu, že škoda nespočívá pouze v nevyplacené mzdě, ale v tom, že si zaměstnanec musí hledat novou práci, stěhovat se, případně hledat nové bydlení apod. Mám tak za to, že by měla být přípustná povinnost k náhradě škody podle § 2913 OZ.

53