SPRÁVA DANÍ

subjektů, které by zde skutečně působily a vytvářely příjmy. Východiskem z této situace bylo umělé propojení aktivit daňových poplatníků s touto zemí, aby tam mohli být zdaněni (nebo dokonce nebyli zdaněni). K tomuto účelu bylo možné využít smlouvy o zamezení dvojího zdanění právě v kombinaci s daňovými výklady. Obvykle se jedna lo o výklady převodních cen. Ve věci Engie se výjimečně nejednalo o otázky převod ních cen. Pokud bychom se podívali na právní úpravu platnou v Lucembursku v době Luxleaks, došli bychom k závěru, že se jedná o zemi bez daňových výkladů. 15 V době, kdy byla lucemburská „továrna na výklady“ v plném proudu, neposkytoval žádný jasný základ pro jakýkoli oficiální výklad daňového práva. To však neznamená, že výklady neměly žádný právní základ. Poskytovaly ho obecné právní zásady, jako je zásada dobré víry, zásada právní jistoty 16 , které v praxi poskytovaly nositelům takových daňových výkladů plnou právní jistotu. Ještě před více než deseti lety byly „postupy“ vydávání daňových výkladů v Lucem- bursku – eufemisticky řečeno – poměrně skromné a nepříliš formalizované. Vše řídil jeden člověk. Po 32 let, až do svého odchodu do důchodu v roce 2013, vedl oddělení odpovědné za vydávání daňových výkladů stejný člověk – Marius Kohl 17 . Daňové vý klady prostě vydával jako jeden muž, proto se mu dokonce říkalo Monsieur Ruling 18 . Daňové výklady, které vydával, obvykle pouze konstatovaly, že akceptuje stanovisko žadatele, bez věcného odůvodnění 19 . Uplatnění daňového výkladu vedlo k tomu, že daňový poplatník nesl v Lucembursku pouze symbolické daňové zatížení. V tomto řízení M. Kohl spolupracoval s daňovými poradci. A právě od jedné z velkých daňo vých poradenských firem (PwC) přišla rána, která ukončila kariéru M. Kohla. Bývalý zaměstnanec této firmy Antoine Deltour okopíroval obrovské množství dokumentů, které byly zaslány novinářům a analyzovány nejprve Mezinárodním konsorciem in vestigativních novinářů (ICIJ) 20 , a poté mnoha výzkumníky a daňovými úřady i práv ními službami Evropské komise. 15 Postup vydávání výkladů je nyní v Lucembursku upraven: Patrick Mischo, Franz Kerger, The New Luxembourg Tax Ruling Procedure, European Taxation, 2015, červenec/7, s. 331–332. 16 Zajímavé je, že v literatuře je někdy považován za specifický pramen práva. Takto Alain Steichen, Ma nuel de droit fiscal. Droit fiscal général, Luxembourg 2006 , s. 548 a násl. 17 Ve funkci by byl možná ještě déle, ale poté, co skandál vyšel najevo, odešel do předčasného důchodu, mimochodem s tvrzením, že ničeho nelituje, protože zemi dobře sloužil; Matthew Karnitschnig, Robin van Daalen, Business-Friendly Bureaucrat Helped Build Tax Haven in Luxembourg (Wall Street Jour nal, aktualizováno 21. října 2014 22:44, https://www.wsj.com/articles/luxembourg-tax-deals-under pressure-1413930593 – přístup 10.01.2023). 18 M. Karnitschnig, R. van Daalen, op. cit. 19 Omri Y. Marian, The State Administration of International Tax Avoidance, Harvard Business Law Review, 2017, Vol. 7, s. 217-218. Je obtížné napsat odůvodnění, když je značné množství daňových výkladů vydáváno ještě v den podání. 20 Viz https://www.icij.org/project/luxembourg-leaks/your-head-spinning-5-tips-understand-lux-leaks files (navštíveno 10.1.2023).

149