SPRÁVA DANÍ

údajů k daňové povinnosti je indicií pro to, že se správce daně dopustil extenzivní vyhledávací činnosti. Bohužel ani takto komplexně vybudované zdání systému však nedá předvídatelné odpovědi na budoucí sporné případy, které nebudou vykazovat natolik excesivní znaky jako dosud soudně řešené případy. Výsledek tak bude jako ve všech případech „méně prošlapaného terénu“ záviset především na příběhu dané kauzy a na pocitech, jaké v hodnotitelích vyvolá. ZÁVĚR Autor při hledání odpovědi na první otázku [Dají se z existující judikatury tuzem ských správních soudů dovodit jednoznačná zobecnitelná (a tedy pro futuro využitel ná) kritéria skryté daňové kontroly?] došel k závěru, že kritéria dovozená judikaturou nelze považovat za zcela jednoznačná, nedávají dle názoru autora pro futuro jasnou odpověď na to, kde je hranice mezi dovolenou a excesivní vyhledávací činností správce daně. Vzhledem k tomuto zjištění je i odpověď na druhou položenou otázku [Jaká kon krétní kritéria to jsou?] negativní. V článku autor sice popsal řadu kritérií, žádné však nesplnilo požadavky jedno značnosti, jak byla požadována v první otázce. Ke třetí otázce [Jak tato kritéria zapadají do kontextu právní úpravy a praxe fun gování daňového řízení?] pak autor došel ke zjištění, že popsaná kritéria ne vždy kore spondovala s praktickým obsahem institutů daňového řádu, což se týkalo zejména těch nejobecněji vymezených pravidel, a to může dle názoru autora článku činit problémy při jejich aplikaci.

49