Sborník č. 52
se tak být extrémní a z některých pohledů i potenciálně rozporná s právními principy, na nichž je mezinárodní právo založeno. Vycházíme-li tedy ze skutečnosti, že státní příslušníci se nemusí nutně nacházet na území (tím spíše pokud už neexistuje), pak spíše než zánik obyvatelstva lze s ohle- dem na předpokládaný scénář zanikajících států uvažovat jeho rozprchnutí do diaspo- ry po celém světě. Pokud by toto dřívější obyvatelstvo dobrovolně pozbylo státního občanství zanikajícího státu do posledního jedince, personální složka státu (a s ní i stát samotný) by zanikla. Podobně lze vzít v úvahu i situaci, kdy, byť by státnost nadále přetrvávala, nepodařilo by se najít nové území a s postupem času by původní státní pří- slušníci vymřeli a jejich potomci všichni nabyli státní občanství jiných států. I v tomto případě by státnost s postupem času zanikla. Nicméně by se tak stalo až s uplynutím času a ztrátou zájmu dřívějšího obyvatelstva státnost udržet, nikoliv již se samotným zatopením území. Jelikož k diskutovanému scénáři neexistuje právní precedens a ani zánik celého oby- vatelstva státu v minulosti nenastal, je debata v této části více méně teoretická. Vychází však z interpretace skutečnosti, že stát je tu pro obyvatelstvo a nikoliv naopak. V pří- padě zájmu státních příslušníků o zachování státnosti a jejich aktivní snaze znovu- -naplnit další z požadavků na státnost, tedy snaze získat nové území, v případě jejich využívání institutů diplomatického práva a dalších práv spojených se suverenitou státu i po zatopení území, by tak státnost přetrvala. Její podmínkou však je zájem o tako- vou skutečnost ze strany státních příslušníků. V případě nedostatku takového zájmu a ukončení využívání práv, kterými jsou nadány suverénní státy (příp. ukončení snah o získání nového území) by tedy státnost vyprchala. Území Pro účely zkoumané otázky této práce je samozřejmě nejpodstatnější požadavek úze- mí. Úmluva ve svém textu nepočítá s možností ztráty území, ať už dočasné nebo trvalé, pouze je vyžaduje jako jeden z kvalifikačních předpokladů státnosti subjektu. I v minulosti se už stávalo, že došlo k zániku ostrovů kupříkladu v důsledku sopečné činnosti. Nikdy se tak však nestalo ohledně celého území státu, a pokud došlo k zániku celých ostrovů, stalo se tak v dobách, kdy se o státnosti ještě nedalo mluvit. Jak bývá s určitou měrou nadsázky zmiňováno, snad jediný podobný případ nastal v případě Atlantidy. 244 Reálná minulost i současné příklady dokazují, že absolutní požadavek na efektivní kontrolu území ne zcela odpovídá existujícím právním normám. Existovala a existuje celá řada subjektů, které neměly své území pod kontrolou a přesto byly mezinárodním společenstvím, nebo přinejmenším jeho částí, uznávány za státy.
244 Rosemary Rayfuse, ‘International Law and Disappearing States: Utilising Maritime Entitlements to Overcome the Statehood Dilemma‘
119
Made with FlippingBook