Sborník č. 52
ohledně statusu teritoriálních vod a přilehlých námořních prostor. Touto otázkou se práce zabývá v následující kapitole pod bodem b). V minulosti už k takové formě řešení environmentální krize došlo, když ve třetí čtvrtině 19. století Kanada i kvůli vulkanické aktivitě přijala na své území desítky tisíc Islanďanů a na území dnešní Manitoby jim umožnila vytvořit Nový Island 254 spravo- vaný samotnými osadníky. Tato provincie byla později začleněna do Manitoby. Takové řešení by však státnost zanikajícího státu zřejmě nezachovalo a reálná možnost, že dnes státy zvolí podobné řešení, je podobně nízká jako u cese státního území. I pokud by k tomu ovšem došlo, neznamenalo by to automaticky právo obyvatel zanikajícího stá- tu nárokovat si území v rámci existujících států a vytvořit tam nový stát, tak právo Právně nejjednodušším avšak reálně nejméně pravděpodobným řešením by byla cese státního území zanikajícímu státu. Dobrovolná cese je legálním způsobem přenesení suverenity nad určeným územím jinému suverénovi. Protože už na povrchu Země neexistuje žádná terra nulius, byl by to i jediný způsob jak získat území legální cestou. Zároveň je třeba dodat, že cesí se má na mysli veřejnoprávní postoupení půdy, protože její pořízení zanikajícím státem v postavení soukromé osoby, by nezajistilo právní kon- tinuitu, jelikož by na nově získaném území nebyl suverénem ale soukromou osobou podléhající coby vlastník nemovitosti jurisdikci nezměněného suveréna. Nelze však vy- loučit, že pokud by skutečně došlo k masovému přesunu obyvatelstva jednoho zanika- jícího státu na území uvnitř státu jiného formou soukromoprávní koupě a v případě, že by se obyvatelstvo zanikajícího státu „nerozplynulo“ ve státu svého nového pobytu, že by se po uplynutí určité doby nedomáhali přinejmenším práva na samosprávu „své- ho“ území na základě práva na sebeurčení. S ohledem na neustále stoupající počet obyvatel planety, je však vysoce nepravděpo- dobné, že by se kterýkoliv stát dobrovolně vzdal části svého území, která by byla pro přežití vhodná, neboť ji každý stát sám potřebuje. V úvahu by spíše přicházela cese špatně obyvatelného území, což by ale problém s neudržitelnými životními podmín- kami nijak nevyřešilo, pouze přesunulo jinam a změnilo důvody. Faktem zůstává, že cese území před změnou původního teritoria zanikajícího státu v neobyvatelné / zatopené by státnost zachovala i pro případ odmítnutí konceptu de- teritorializovaného státu, protože k této cesi by došlo ještě v době nezpochybnitelného trvání státnosti tohoto zanikajícího státu. na sebeurčení nefunguje. 255 c) Cese státního území 254 Rosemary Rayfuse, ‘International Law and Disappearing States: Utilising Maritime Entitlements to Overcome the Statehood Dilemma‘
124
Made with FlippingBook