Sborník č. 52

uprchlíků, 257 by tyto osoby neměly prakticky žádnou ochranu. Neměly by totiž ani státní příslušnost, ani by nebylo možné je považovat za uprchlíky. 258 b) Pobřežní vody a přilehlá pásma Dalším aspektem, který s sebou případný zánik státu nacházejícího se na „potápějí- cích“ se ostrovech nese, je otázka mořského práva a využití vnitřních vod a mořských pásem tohoto státu. Jednoduše řečeno, jaký bude osud vod, které dosud podléhaly moci zanikajícího státu, pokud již skutečně zanikl? Bylo by zbytečné tuto otázku řešit, pokud by na ni existovala jednoduchá odpověď – tedy, že se stanou volným mořem, případně nabudou nového režimu v závislosti na blízkosti k jinému nadále existující- mu státu. Takto jednoznačná však odpověď není. Rozsah pobřežních vod a námořních zón se určuje vzdálenostmi stanovenými v Úmluvě o mořském právu, 259 které se ať už přímo či nepřímo stanovují od tzv. základní linie. Ta je definována v článku 5 Úmluvy linií „ největšího odlivu podél pobřeží, jak je zakreslena na námořních mapách velkého měřítka, které jsou úředně uznány pobřežním státem “. 260 Pokud však dojde v důsledku zvyšování hladin oceánů k posunu fyzické pozice těchto základních linií, zůstává otázkou, zda se spolu s nimi posunou i samotné vnější hra- nice pobřežních vod a námořních zón. A pokud bude území ostrovního státu zcela zatopeno, další otázkou je, zda pobřežní vody a případná jim přilehlá pásma ztratí svůj dosavadní právní status či nikoliv. Ve prospěch argumentu, že v případě nezatopení celého ostrova ale pouze zmenšení jeho území stoupající hladinou, zůstanou vnější hranice pobřežních vod a přilehlých pásem na stejné pozici jako před vzestupem hladiny, je skutečnost, že článek 5 Úmluvy hovoří o základních liniích a na ně navazujících hranicích tak, jak jsou úředně uznány pobřežním státem. Pokud by se tedy fyzicky základní linie změnila, ale stát nové mapy odmítl oficiálně uznat, nic by se právně nezměnilo. Dalším argumentem ve prospěch neměnnosti je článek 76 odst. 9 Úmluvy, který stanoví trvalý popis vnější hranice kon- tinentálního šelfu 261 a článek 7 odst. 2 Úmluvy. U ostatních vnějších hranic to však už úmluva takto explicitně nestanoví. Zdá se tedy, že bez dalšího bližšího popisu, který by se vymykal tematickému okru- hu práce, nejzajímavější a právně nejstabilnější i přes případné zatopení ostrovů je s ohledem na článek 76 odst. 9 Úmluvy vymezení kontinentálního šelfu. Ten by zá- roveň zanikajícímu státu umožnil získávání finančních prostředků na další fungování 257 Úmluva o právním postavení uprchlíků (sjednaná dne 28. července 1951, platná ode dne 22. dubna 1954) 189 UNTS 137. 258 Institut environmentálního uprchlíka je v současném mezinárodním právu kontroverzní a většinově odmítaný. 259 Úmluva o mořském právu (sjednaná dne 10. prosince 1982, platná ode dne 16. listopadu 1994) 1833 UNTS 3. 260 Ibid , [čl. 5]. 261 Tedy trvalý zřejmě i bez ohledu na zánik či posun základních linií, od nichž se vnější hranice určuje.

126