Sborník č. 52

Ochrana osobních údajů v judikatuře Soudního dvora EU – – moderní technologie a ochrana osobních údajů JUDr. Monika Matysová 1. Úvod Pod pojmem soukromí si většina lidí představí jakýsi prostor kolem nich, který nále- ží pouze jim a nikdo by do takového prostoru neměl v zásadě zasahovat. Tento pojem, jehož součástí je i ochrana osobních údajů, není možné vyčerpávajícím způsobem de- finovat a rovněž není možné stanovit veškeré konkrétní podmínky omezení ochrany soukromí. 262 Ochrana soukromí je zakotvena jak na mezinárodní, evropské, tak vnitrostátní úrovni. Přestože mezinárodní normy, kterými se inspirovaly národní katalogy lidských práv kromě Listiny základních práv EU, která se stala součástí primárního práva EU v roce 2009, vznikly ještě v době „předinternetové“ a nepočítají s dnes existujícími technologiemi, neznamená to, že by se jejich ustanovení nedala aplikovat na současné případy ochrany osobních údajů. Z mezinárodních aktů, které se věnují ochraně sou- kromí, je třeba jmenovat zejména Všeobecnou deklaraci lidských práv 263 a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. 264 Nejvýznamnější vliv na ochranu osobních údajů má bezesporu EÚLP, a to zejména její čl. 8, který zakotvuje právo každého na ochranu jeho soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. 265 Pro ochranu soukromí v EÚLP má význam rovněž čl. 6 upravující právo na spravedlivý proces. Na mezinárodní úrovni je nezbytné rovněž jmenovat Úmluvu č. 108, 266 která obsahuje obecnou ochranu osobních údajů. V právu EU ochranu osobních údajů zakotvuje v čl. 16 SFEU. LZP EU se věnuje ochraně osobních údajů v čl. 8, který upravuje na rozdíl od EÚLP ochranu osobních údajů samostatně, neboť ochrana soukromí je stanovena v předchozím čl. 7. Sekundární právo pak problematiku osobních údajů rozvíjí zejména ve směrnici EP a Rady EU 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a s vol- 262 Rozhodnutí ESLP Peck v. Spojené království , stížnost č. 44647/98. 263 Článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasaho- vání do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence ani útokům na svou čest a pověst. Přitom každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. 264 Čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zakotvuje ochranu soukromí a při- znává každému právo se proti zásahům do tohoto práva bránit prostřednictvím mechanismu, který je zakotven Opčním protokolem. 265 Omezení soukromí podle čl. 8 odst. 2 musí splňovat tři podmínky 1) zákonné omezení, 2) nezbytné omezení v demokratické společnosti a 3) směřovat k výsledku, kterým je národní bezpečnost, veřejná bezpečnost, ekonomický blahobyt a další). 266 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 115/2001 Sb. m. s., o přijetí Úmluvy o ochraně osob se zřete- lem na automatizované zpracování osobních dat č. 108.

129