Sborník č. 52

Dle ustanovení § 26 zTOPO lze právnické osobě uložit ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Je však k úvaze zdali úprava v ustanovení § 26 zTOPO zbytečně nedubluje úpravu uvedenu v ustanoveních § 101 až § 104 trestního zákoníku. Úprava v zTOPO nepřináší oproti ustanovení trestního zákoníku žádný rozdíl a vzhledem ke skutečnosti, že dle ustanovení § 1 odst. 2 zTOPO se trestní záko- ník užije jako subsidiární předpis, lze se domnívat, že zvláštní úprava v tomto případě není nutná. Podle mého názoru by byla plně dostačující úprava na základě ustanovení § 15 odst. 2 a odst. 3 zTOPO. ZTOPO stanoví pro uložení trestu zrušení právnické osoby (§ 16 odst. 2 zTOPO), trestu propadnutí majetku (§ 17 odst. 4 zTOPO) a trestu zákazu činnosti (§ 20 odst. 4 zTOPO) povinnost vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení, je-li právnickou osobou banka, resp. zahraniční banka, jejíž pobočka vyko- nává činnost na území České republiky na základě bankovní licence udělené Českou národní bankou nebo na základě principu jednotné licence podle jiného právního předpisu. Domnívám se, že při rozhodnutí o zajišťovacím opatření podle ustanovení § 33 odst. 1 zTOPO nepostačuje „přihlédnutí k důsledkům, které může mít uložení zajišťovacího opatření na třetí osoby“. V ustanoveních upravujících zajišťovací opatře- ní by se mělo v souvislosti s dočasným pozastavením výkonu činnosti nebo omezení nakládání s majetkem právnické osoby jednoznačně stanovit, že toto zajišťovací opat- ření nelze uložit, pokud „právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost“. Stejně jako v případě uložení trestu by mělo rozhodnutí o dočas- ném pozastavení předmětu činnosti právnické osoby nebo uložení omezení nakládání s majetkem právnické osoby předcházet vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům uložení zajišťovacího opatření. 6. Další nedostatky zTOPO Příspěvek si kladl za cíl alespoň základním způsobem rozvinout úvahy o základních stavebních kamenech zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s upozorněním na některé nedostatky k nim se vztahující. Je zřejmé, že nedostatky uvedené a naznačené v předchozím textu nejsou jediné, za další lze uvést např.: 1) ustanovení § 1 odst. 2 zTOPO stanovící subsidiaritu trestního zákoníku a trest- ního řádu, přičemž se dá předpokládat, že správný výklad může při praktické aplikaci působit problémy a bude tak na orgánech činných v trestním řízení, jak si s aplikací subsidiárních ustanovení poradí; 2) konstrukci a aplikaci ustanovení § 10 odst. 1 zTOPO; 3) aplikační problémy vztahu trestního a správního řízení; 4) překrývání se skutkových podstat trestných činů a správních deliktů; 5) zohlednění uložení nucené správy nebo nápravného opatření pro uložení tres- tu právnické osobě podle zTOPO (§ 28 odst. 1 zTOPO);

21