Sborník č. 52

návodce hovoří výslovně slovenský trestní zákoník, podle kterého jde o osobu, která jiného o spáchání trestného činu požádá [srov. § 21 odst. 1 písm. c)]. Podle literatury půjde zpravidla o toho, kdo si trestný čin objedná u pachatele za úplatu. 44 Závažnost jednání objednatele podle slovenské definice však může být velmi různá, neboť jako objednatel bude postihován jak „pouhý“ žadatel, tak ten, kdo za vykonání trestného činu zaplatí. V jiných právních řádech spadá objednatel do kategorie „návodce“, ne- boť vykonavatel je sice často již předem rozhodnut, že trestný čin za úplatu spáchá, avšak nikoli trestný čin konkrétní (není specifikován předmět útoku a nemusí být specifikován ani konkrétní druh trestného činu). Úmysl spáchat konkrétní trestný čin v něm vzbudí až návodce. Vzhledem k tomu, že objednatel bez pochybností spadá pod kategorii návodce, považujeme zavedení výslovné definice objednatele jako samostatné formy účastenství do českého práva za nadbytečné s tím, že nedokonalá formulace by mohla být z hlediska praktického matoucí a mohla by v praxi působit obtíže. 45 4.2.1 Agent provokatér Návodu se týká i problematika agenta provokatéra. Z pohledu kriminálně-politic- kého by použití agenta provokatéra mohlo mít svůj význam v boji s trestnou činností, jejíž latence je způsobena specifickou povahou takové činnosti. Půjde např. o drogovou kriminalitu, obchodování s lidmi, korupční jednání a praní peněz (u nás tzv. legalizace výnosů z trestné činnosti). Agenta provokatéra je nutno považovat za návodce, který se však od klasického ná- vodce liší tím, že celou svou činnost uskutečňuje proto, aby odhalil a usvědčil pacha- tele trestného činu. Cílem jednání agenta provokatéra ipso facto nemůže být v zásadě dokonání trestného činu, což ale nevylučuje např. dolus eventualis k takovému výsled- ku. O agentu mluvíme proto, že osoba vyprovokovaná neví o tom, že provokatér jedná primárně se specifickým úmyslem odhalit a usvědčit pachatele trestného činu. V české doktríně tradičně převažoval názor, že agent provokatér je odpovědný jako návodce. 46 Průšák a Miřička vylučovali zánik trestní odpovědnosti v důsledku dobro- volného upuštění od pokusu. Naproti tomu Kallab považoval situaci, kdy agent na- strojí věc tak, aby nenastal škodlivý výsledek, za stejnou jako v případě dobrovolného ustoupení od pokusu. 47 Agent provokatér byl při zdárném provedení svého úmyslu v jeho pojetí beztrestný. Jak uvádí Prušák, v tehdejší rakouské literatuře převažovalo 44 Viz např. Ivor, J. a kol. Trestné právo hmotné. Všeobecná část. Bratislava: Iura edition, 2006, str. 271; Samaš, O., Stiffel, H., Toman, P. Trestný zákon. Stručný komentár. 2. vydání. Bratislava: Iura edition, 2010, str. 62; nebo Mašl´anyová, D. a kol. Trestné právo hmotné. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011, str. 126. 45 Ke kritice zavedení objednatele, jako jednoho z typů účastníků na trestném činu, srov. Kratochvíl, V. Rekodifikace trestního práva hmotného v České republice a Slovenské republice (komparace vybraných institutů obecné části, základů trestní odpovědnosti). Justičná revue . 2004, č. 10, str. 997. 46 Prušák, J. Rakouské právo trestní. Díl všeobecný. Praha: VŠEHRD, 1912, s. 132; Miřička, A. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha: VŠEHRD, 1934, s. 94; Solnař, V. Základy trestní odpovědnosti, Praha: Academia, 1972, s. 309. 47 Kallab, J. Trestní právo hmotné (část obecná i zvláštní). Praha: Melantrich, 1935, s. 72.

30