Sborník č. 52

3. Teritoriální princip ochrany a hospodárnost kolektivní správy autorských práv ke globálnímu repertoáru děl z pohledu soutěžního práva Závažnost uvedeného sporu spočívá v posouzení a rozhodnutí otázky opodstatněnos- ti překonání tradiční teritoriality kolektivní správy autorských práv, zaručené ustáleným a osvědčeným režimem recipročních smluv o vzájemném zastupování repertoárů jednotli- vých evropských kolektivních správců s jejich kvazi-monopolním působením na územích jednotlivých členských států EU. Globální propojení kolektivních správců doposud ce- losvětově fungující sítí bilaterálních smluv o vzájemném zastupování ve výkonu uživatel- ských oprávnění k jednotlivým, takto smluvně agregovaným katalogům hudebních děl, umožňuje nositelům práv inkasovat autorské odměny za užití jejich děl kdekoli v zahraničí, a licenčním nabyvatelům v jednotlivých státech zaručuje možnost získat oprávnění k legál- nímu užití globálního repertoáru z jednoho místa od jednoho subjektu (tzv. one-stop-shop ). Není nikterak výjimečné, že autorskoprávně relevantní užití chráněného hudebního díla ukládá uživateli povinnost vypořádat práva s jejich mimoevropskými nositeli, především s angloamerickými osobami nakladatelů. Požadavek Komise poskytovat centrální licen- ci pro globální repertoár na území vnitřního trhu EU opuštěním teritoriálního nastavení recipročního smluvního zastoupení repertoárů, by bez souhlasu mimoevropských zahra- ničních kolektivních správců se zařazením jejich hudebních katalogů do požadované pane- vropské licence nebyl možný. Z uvedené perspektivy lze proto nároky jednostranně kladené Komisí na evropské kolektivní správce odmítnout jako disproporční a neadekvátní. 148 Teritorialita kolektivní správy autorských a souvisejících práv je reflexí na územní specifika mezinárodního systému autorskoprávní ochrany děl zohledňujícího ochranu a uplatňování těchto práv k celému repertoárovému portfoliu, včetně autorských titulů představujících menšinový preferenční potenciál i náročného publika, no nepochybně tvořících kulturní a umělecké bohatství jednotlivých evropských zemí. V této rovině má stávající systém kolektivní správy, determinovaný národními hranicemi jednotli- vých členských států EU své opodstatnění a je plně v souladu se zachováním kulturní diverzity v Evropě, politicky deklarované Komisí v rámci Evropské kulturní agendy a normativně ukotvené i ve Smlouvě o fungování EU (dále jen „SFEU“). 149 148 Praktickým příkladem může být odvysílání písně „My Way“, známé z interpretace Franka Sinatry, čes- kým rozhlasovým vysílatelem. Tento uživatel by k oprávněnému vysílání uvedené skladby bez možnosti nabytí jediné hromadné licence od kolektivního správce OSA potřeboval licenční souhlas od francouz- ského kolektivního správce SACEM, zastupujícího autora hudby Clauda Françoise, dále i od švýcarské- ho kolektivního správce SUISA, licencujícího práva k užití děl Jacquesa Revauxa, spoluautora hudby k vysílanému hudebnímu titulu. Zároveň by český rozhlasový vysílatel musel žádat o licenci i americ- ké kolektivní správce BMI a ASCAP, zastupujících v prvním případě autora textu písně Paula Anku a v druhém nakladatele anglické verze užitého hudebního díla, Chrysalis Music. Reciproční smlouva, uzavřená mezi OSA a uvedenými kolektivními správci dovoluje rozhlasovému vysílateli po uzavření jediné hromadné licenční smlouvy s českým kolektivním správcem oprávněně užívat ve svém vysílání i zahraniční hudební obsah z jeho chráněného repertoáru. 149 The European Agenda for Culture – progress towards shared goals, COM (2010)390; http://eurlex. europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2010:0904:FIN:EN:PDF; srovnej i čl. 167 SFEU.

80