Sborník č. 52

Směrnice vyhrazuje určité finanční a personální záležitosti kolektivního správce roz- hodnutí valné hromady členů, konané obvykle jenom jednou za rok. Obzvlášť schva- lování odměn a dalšího plnění pro řídící osoby, investiční politika a finanční strategie včetně určování administrativních srážek z inkasovaných autorských odměn jsou fak- tory natolik proměnlivé v průběhu výkonu činnosti osoby správce, že jejich podrobení rozhodnutím valné hromady povede ke snížení flexibility a operativnosti kolektivní správy v návaznosti na aktuální personální požadavky managementu a na momentální ekonomickou situaci uvnitř kolektivního správce. Naopak otázka zachování přístu- pu k čerpání finančních výhod ze sociálních a kulturních rezerv kolektivního správce u autorů, kteří své zastupování ukončili buď zcela či pro určitou kategorii práv anebo děl, je zrovna tou záležitostí, která by měla záviset na posouzení reprezentativním člen- ským orgánem. Návrh směrnice ovšem s touto výhradou pro valnou hromadu nepo- čítá a povinnost zpřístupnit kulturní, sociální a vzdělávací služby i nezastupovaným autorům naopak přímo členským státům ukládá. V části upravující vztahy kolektivního správce s uživateli Komise požaduje pro určení kritéria výpočtu sazeb autorských odměn adekvátní reflexi na „hospodářskou hodnotu práv v obchodu a služeb poskytovaných kolektivním správcem“. Co se však hospodářskou hodnotou spravovaných autorských a souvisejících práv rozumí, není specifikováno a dost dobře ani není uchopitelné, rozlišujeme-li důsledně povahu čin- nosti správce ve vztahu k uživatelské veřejnosti na straně jedné, a v smluvním poměru k zastupovaným nositelům práv na straně druhé, bez jejího redukování na komerční službu. Kolektivní správce je povinen za nediskriminačních podmínek zpřístupňovat celý zastupovaný repertoár děl všem nabyvatelům licencí z řad uživatelské veřejnosti. Komu poskytuje službu, jsou právě zastupovaní autoři a recipročně zastoupené zahra- niční organizace kolektivní správy, jež nesou i náklady mandátního výkonu neoceni- telných majetkových autorských práv. Je proto důležité diferencovat mezi oceňováním nehmotného statku, jehož komerční cena – nikoli však automaticky i umělecká hod- nota, záleží na jeho poptávce u posluchačů či na míře atraktivity oceňovaného díla pro uživatele obecně, případně v posouzení vlivu díla na obchodní bilanci poskytované hu- dební služby, od správcem neoceňovaných absolutních autorských práv, ještě nerelati- vizovaných jejich vlastním výkonem na pohledávky z licenčních smluv či deliktů. Tato práva jsou nepřevoditelná a jako neocenitelná nepodléhají ani výkonu rozhodnutí. 176 ¨ 5.2 Multiteritoriální licencování online hudebních práv Pozornost a podporu si snaha Komise zavést jednotný unijní standard multiteri- toriálního licencování online práv kolektivně zastupovaného hudebního repertoáru ve vztahu k osobám ISP zaslouží, ovšem za předpokladu, že tento standard bude obou- 176 K nepřevoditelnosti a neocenitelnosti majetkových autorských práv a práv výkonných umělců srovnej § 26 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů a § 17 odst. 5 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Také in Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 312, 314, 315, 880, 881.

93