Sborník č. 52

ferencí uživatelského prostředí a v rozsahu uděleného oprávnění ve státě své územní působnosti prosazoval, chránil a vykonával autorská majetková práva osob, které mu k tomu udělily příslušné smluvní oprávnění. Je to nakonec nejenom jeho právo, ale také zákonná i smluvní povinnost. Z pohledu a podle dlouhodobého tvrzení Komise se však toto nastavení kolektivní správy ukázalo jako nefunkční, neefektivní a netransparentní v případě internetových online hudebních služeb, které se ze své podstaty nevážou k jednomu území, nýbrž jsou nadnárodní per se . Nutno v této souvislosti poukázat na relativnost zmíněného pojetí digitálního trhu s hudbou z pohledu lokálního poskytovatele online licencí, protože převážná většina osob ISP je při poskytování online služeb zaměřená na český hudební trh a cíleně oslovuje české, slovenské a případně polské auditorium. Český, slovenský nebo polský kolektivní správce nemusí mít na rozdíl od Komise za prokáza- né, že by ve stávajících podmínkách režimu kolektivní správy online práv k originální- mu repertoáru musel jednotlivý ISP uzavírat licenční smlouvu se všemi relevantními kolektivními správci ve všech 27 členských státech EU pro legální poskytování svých služeb v územním rozsahu celého vnitřního trhu. Jednak proto, že převážná většina ta- kovýchto osob ISP své služby neposkytuje přeshraničně ani panevropsky, pročež žádný z případných zájemců o panevropskou či přeshraniční online licenci o ní žádat nebude, a pokud by se tak vůbec stalo, pak by v daném případě byl požádaný kolektivní správce i s odkazem na reciproční ujednání s evropskými partnery působícími na dotčených územích povinen žádost takového ISP řešit v zájmu svých zastupovaných autorů, čehož docílí jedině úspěšnou dohodou na licenčním režimu předmětného užití děl se svým smluvním partnerem v zahraničí. V intencích smluvní volnosti a svobodně. Analogicky k aktuální situaci užívání děl online hudebními službami se povaha pře- shraničního užití děl již jednou dostala do kolize s výše uvedeným teritoriálním uspo- řádáním recipročních vztahů kolektivních správců. Stalo se tak v případě družicového (satelitního) vysílání. Vyřešit tento střet se podařilo již v 90. letech 20. století, kdy se prostřednictvím směrnice Rady 93/83/EHS o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu Evropské společenství usneslo na jednoduchém a elegantním právním řešení územně neohraničeného vysílání zavedením fikce, podle které při satelitním vysílání dochází ke komunikaci veřejnosti výlučně v tom členském státě, ve kterém jsou pod kontrolou vysílající organizace vkládány programové signály na nepřerušovaný sdě- lovací řetězec. Ve výsledku tak každému satelitnímu vysílateli stačí pro přeshranič- ní vysílání získat uživatelskou licenci od lokálního kolektivního správce působícího na území, ze kterého k vysílání dochází. Tento licenční model byl vytvořen ještě v roce 1993 a funguje bez problémů dodnes. Je proto chybou Komise, když se v rámci implementace nových právních mechani- zmů pro licencování online užívání chráněného obsahu neřídí tímto ověřeným a spo- lehlivým modelem kolektivní správy, ale naopak zavádí řešení, vnášející do prostředí

95

Made with