Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

ní účinek smlouvy způsobem v rozporu s kogentní normou obecného meziná- rodního práva.“ 63 Jedná se o kompromis mezi pojetím výhrady jako smluvního vztahu mezi státem, který uplatnil výhradu, a smluvními stranami, které ji akcep- tovaly, a pojetím výhrady jako jednostranného aktu. Pokud by výhrada zakládala smlouvu, pak by tato musela být absolutně neplatná pro rozpor s kogentní nor- mou (podle článku 53 Vídeňské úmluvy). Pokud je však výhrada pouze jedno- stranným aktem, který se snaží vyloučit nebo změnit právní účinek určitých ustanovení smlouvy, pak okolní mezinárodní právo zůstává nedotčeno. Komise se přiklonila k řešení, které nedovoluje pomocí výhrady porušit kogentní normu obecného mezinárodního práva, aniž by formulovala auto- matickou neplatnost takové výhrady. Vychází totiž z toho, že výhrada se může vztahovat k některému ustanovení smlouvy, která obsahuje kogentní normu, aniž by se přímo dotýkala samotného kogentního pravidla. Existují i odlišné názory, podle nichž je výhrada dotýkající se kogentní nor- my v rozporu s předmětem a účelem smlouvy. Takto také argumentoval Výbor pro lidská práva ve své obecné poznámce č. 24: „Výhrady, které se dotýkají kogentních norem, by nebyly slučitelné s předmětem a účelem Paktu.“ 64 Ne vždy však musí být shoda mezi kogentní normou obecného mezinárod- ního práva a předmětem a účelem konkrétní smlouvy. Navíc někdy stát uplatní výhradu nikoliv k materiálnímu pravidlu smlouvy, které odráží jus cogens , ale k jiným ustanovením smlouvy, např. k článkům upravujícím kontrolu, řešení sporů, apod. To jsou čistě smluvní ustanovení, i když jejich vyloučení znamená omezení dosahu daného materiálního pravidla (viz níže). V praxi se však častěji než výhrady v rozporu s jus cogens objevují výhrady (a námitky proti výhradám) k ustanovením týkajícím se nederogovatelných práv. Taková ustanovení se vyskytují zejména ve smlouvách o lidských právech, ale také v některých smlouvách v oblasti práva ozbrojených konfliktů (mezi- národního humanitárního práva), 65 ochrany životního prostředí 66 a diplomatic- 63 Viz Report of the ILC, GAOR, Sixty-second Session, Supplement No. 10 (A/62/10), s. 99. 64 CCPR/C/21/Rev.1/Add.6 (11 November 1994), § 8. 65 Srov. např. čl. 3 odst. 1 Ženevských úmluv o ochraně obětí války (1949), který zakazuje určité chování „v každé době a na každém místě“. 66 Srov. např. čl. 11 Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (1989): „1. Nehledě na ustanovení článku 4 odst. 5, smluvní strany mohou uzavírat dvoustranné, mnohostranné a regionální dohody nebo úmluvy, týkající se pohybu nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů přes hranice států, se smluvními stranami nebo nesmluvními stranami s podmín- kou, že takové dohody nebo úmluvy nezlehčují správné hospodaření s nebezpečnými odpady a jinými odpady z hlediska životního prostředí, jak je vyžadováno touto úmluvou. Tyto dohody nebo úmluvy musí obsahovat opatření, která nejsou méně účinná z hlediska životního prostředí než ta, která poskytuje tato

98