Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

bombardováním − zničená irácká jaderná elektrárna (Osirak poblíž Bagdádu) v době před je- jím dokončením, a to z důvodů obavy, že by tam vyhořelé palivo mohlo být využito k výrobě atomových bomb (by the possibility of Iraq developing a nuclear weapons capability) . 24 Je zřejmé, že takto široké pojetí sebeobrany už není v souladu se soudobým mezinárodním právem, je však vysvětlitelné ve spojitosti s postupem proti aktuálnímu mezinárodnímu terorismu, a to i státnímu (rogue states) , což ale zatím nemá svůj normativní odraz v současné obecně platné mezinárodněprávní úpravě. 25 Rozumí se, že pouze státy samy se při výkonu práva sebeobrany (individuální či kolektivní) mohou řídit obecně platnou úpravou řečeného institutu, který ostatně z důvodů své kogentní povahy nemohl být derogován ustanovením článku 51 Charty. Pokud by ale k opatřením nezbytným k zachování práv přistoupila sama OSN, pak se ovšemmusí řídit jen Chartou − tedy též jejím článkem 51, určeným pouze pro případ aktuálního, tedy probíhajícího útoku (actual armed attack) −, neboť jakožto mezinárodní organizace se obecně platné normativity nemůže dovolávat, ježto ta je určena pouze vykonavatelům veřejné moci. Zcela odlišný je ale koncept sebeobrany v podání Komise MP , je ale také daleko nejrozšířenější, a zejména též v nauce téměř obecně zastávaný. Komise MP tu vychází z relativně dlouho ustálené představy, jež se opírá o poznatek vnitros- tátního pojmového vymezení, avšak činí tak bez ohledu na zásadní odlišnost obou právních sfér, a to konstatováním, že použití ozbrojené síly v meziná- rodním právu může být jen tehdy oprávněné, jestliže je bezprostřední reakcí na předchozí ozbrojené protiprávní jednání státu-agresora. Jestliže je uchy- lování se k síle kogentně zakázáno primárními normami, pak tutéž povahu má i výjimka z tohoto zákazu, jíž je právě sebeobrana. Je-li stát vystaven exis- tenčnímu nebezpečí, jež vyplývá z porušení řečeného zákazu použití síly, pak na takovouto situaci nelze reagovat jinak, než také použitím síly. Právě takto pojatý defenzivní účel, sledující nedovolit agresi, aby se rozvinula a dosáhla svého cíle, vede Komisi MP k tvrzení, že institut sebeobrany nemůže být součástí právních následků protiprávního jednání, tedy obsažen v sekundární normati- vitě. 26 Jinak řečeno to znamená, že s přijetím obecného zákazu − kdysi tradiční 24 K incidentu zaujala odsuzují€cí stanovisko i Rada bezpečnosti , a to jednomyslně přijatou rezolucí SC Res. 487 (19. 6. 1981). V současnosti se o dalším incidentu tohoto druhu mluví ve spojitosti s íránským jaderným programem, jímž zejména Izrael se cítí být ohrožen. 25 Současně takto široké pojetí sebeobrany nutně vyvolává i problém jejího zneužití právě ze strany těch států, které terorismus podporují či jej přímo provádějí. Srov. Stahn C.: Enforcement of the Collective Will After Iraq, AJIL , vol. 97 (2003), p. 804, 820: “(The question is) how rogue states can be prevented from claiming the same privilege.” 26 Jak uvádí v příslušném komentáři k čl. 34, viz ACDI ( YILC ) 1980, vol. II/2, p. 52, § 5: „(...) (les mesures de légitime défense ne peuvent appartenir) au domaine de la mise en oeuvre des conséquences produites par le fait internationalement illicite sur le plan de la responsabilité internationale.“ Opačného názoru,

117